JAKÉ TO JE, KDYŽ MĚSTSKÁ HOLKA ŽIJE NA VESNICI

Sunday, February 11, 2018


Nápad na tenhle článek byl zcela spontánní, napadl mě včera ráno, když jsem se sebrala s kočárkem ven na procházkou. Ono když člověk chodí třeba hodinku a půl po vesnici, tak se nejlíp zabaví svými myšlenkami a já tak často v mysli plánuju, pracuju, vymýšlím... A tak jsem si říkala, že bych se s vámi mohla podělit o článek zase trošku z jiného soudku. I když mateřství a móda i tady budou mít své místo.

Vždycky jsem byla městská holka. Celý život jsem žila ve městě. Sice ne celý život v Praze, ale 30 km od ní. V Praze jsem pak bydlela s manželem 3 roky než jsme se právě přestěhovali na vesnici za Prahu. Kdykoliv jsem někomu řekla naše rozhodnutí, že půjdeme bydlet mimo město, tak lidi co mě znají byli poměrně překvapeni. Jsem totiž těžce městský typ. V některých věcech jsem přiznávám i trošku fiflena. Já ale kupodivu nebyla tolik překvapená z našeho rozhodnutí jako právě okolí. A světe div se, je to právě dva roky, co už bydlíme mimo město a je to boží. Samozřejmě je to i tím, že naše vesnička leží jen pár kilometrů za Prahou, v centru Prahy jsem rychleji než někteří Pražené z odlehlejších částí, když jedou mhd. Takže tenhle fakt rozhodně velmi přispívá k tomu, proč jsem tak spokojená.

Město miluju. Věřím, že bych byla schopna bydlet třeba i v New Yorku, a to jsem tam zatím ještě nebyla, ale stačí mi ta představa. Miluju Londýn, Paříž, Helsinky, Mnichov....a samozřejmě Prahu. Mnohem raději cestuju do velkoměst než k moři, když jsem někde v malém městě, hned hledám v okolí nějaké větší. A takhle to prostě mám. K naší Praze jsem tíhla už od malička. Naštěstí mám v Praze babičku s dědou, takže díky nim jsem do Prahy jezdila často už právě od dětství. Jakmile jsem byla samostatná, "utíkala" jsem do Prahy častěji a častěji. Už chápete, proč každého zaskočilo, že zrovna já jdu bydlet na vesnici? :)).

V tomhle směru jsem holt trošku rozdvojená osobnost :D. Na druhou stranu mám totiž i hodně ráda přírodu, samotu, lesy, hory. Takže tohle je takový kompromis toho. Musím ale říct, že se to dost měnilo i věkem a taky mateřstvím. Ve dvaceti byste mě na vesnici nedostali. A teď vám trošku sepíšu za sebe, jaké vnímám plusy a mínusy života na vesnici za Prahou.


JAKÉ POCIŤUJI PLUSY ŽIVOTA NA VESNICI?
Je jich hodně. Začala bych tim klidem. Když si vzpomenu ještě na dobu před Edgarkem, tak to byla práce, práce, schůzky, akce..a věřte, že jsem se vždycky strašně těšila, až dojedu domů, pryč od lidí a budu si užívat klídek s manželem.
Další výhoda je to, že za cenu, za kterou bychom si pořídili malinkatý byt v Praze jsme si koupili dům se zahrádkou. Zahrada nám zatím stačí malá a já se fakt těším, jak na ní budeme v létě trávit čas.
Být v domku je teď pro mě strašně pohodlné s miminkem. Když se chci sebrat ven, obleču se hned vyjdu před dům. Žádné schody, žádný výtah. Když někam jedu, otevřu si dveře do domu a nanášim si věci pohodlně do auta, Edgarka slyšim, jsem od něj kousek.
Vyjít si s kočárkem ven můžu klidně v legínách a bez makeupu. Nepotkám klidně živáčka a nebo jen někoho ze sousedů, kdo rozhodně neřeší, jestli mam nebo nemam makeup.
Se sousedy souvisí další výhoda, že když vám dojde třeba sůl, nebo tak, cinknete na sousedy a oni vám ji pujčí. Nebo vám přeberou balík, když nejste doma.
Taky se těšim, že tady Edgarek až bude větší bude moct vyběhnout před dům a hrát si s dětma.

A JAKÉ JSOU MÍNUSY?
Vše má své plusy a mínusy, to je jasné, takže i tady nějaké jsou. Asi hlavní věc je, že se tu člověk neobejde bez auta. Teda takhle, obejde se bez auta, jezdí tady autobus, vlak, ale myslim to tak, že zkrátka je potřeba se všude nějak dopravit, ať už autem nebo hromadnou dopravou. To já bych se neobešla bez auta :). To je také to mé fiflení já. Potřebuju naprostou svobodu v cestování, naložit auto a jet. Vzít Edgarka kdykoliv kamkoliv potřebuju nezávisle na jízdní řád.
Ale zkrátka pro všechno si člověk musí zajet. Jistě jsou vesnice, kde je minimálně to základní, jako nějaký obchod s potravinami, ale my tady nemáme ani to, takže tady si bez auta nekoupíme ani mléko ani chleba.
S tím souvisí další poznatek, a to, že když jdu na procházku s kočárkem, nemám cíl. Není to jako v Praze, kde se člověk rozhodne vydat se tam a tam, zajít si do kavárny pro kafe, stavit se v drogerii, skočit na poštu.. Tady není kam zajít, takže opakuji stejnou trasu mezi domy furt dokola. Z toho důvodu se těším na jaro, až se bude dát být na zahradě, uvařim si kafe na terasu a zaparkuju tam kočárek.

Řekla bych, že jsem shrnula to podstatné, co jsem vám chtěla sdělit :). Je to jen taková zajímavost z mého života, jak vnímám takovouhle změnu, rozdíl mezi životem ve městě a na vesnici. Obojí má své. Já bych momentálně neměnila. Domov je tam, kde je rodina a my jsme teď nejšťastnější. Navíc jak jsem psala, já jsem mobilní, takže kdykoliv se mi zasteskne po městě, seberu se a jedeme. Teď to mám ale opravdu tak, že mi stačí pár hodin a už se těším na ten vesnický klid.

Na fotkách můžete vidět: kočárek Cybex Priam, na něm rukávníky La Millou, hračka Lamaze, termoska Design Letters z Bellarose.cz (TADY), mini vázičky Hammershøi z Bellarose.cz (TADY).
Kousek mého outfitu je bunda Zara a boty GANT.

12 COMMENTS ♥

  1. Vidím to stejně, taky bych kraj Prahy že centrum nezměnila, hlavně i s miminkem se člověku dost změní priority a to ostatní někdy nemusí pochopit:)

    ReplyDelete
  2. Jeste jedna vyhoda zivota na vsi, jak nedavno upozornila kamaradka ze zapadnich Cech, nic tam neutrati :-D Clovek na matersky v Praze, tedy ja, to je presne jak pises - prochazka vede pres drogerii, tenhle kram, tamten.. :-)
    Uzivejte klidu, s mimi to nejlepsi 💛
    M

    ReplyDelete
    Replies
    1. No ale zas tu jsou ty eshopy :D :D, kurýři k nám jezdí každý týden snad :D :D
      A moc děkuju :)

      Delete
  3. Já tě naprosto chápu :) Vyrůstala jsem v menším městečku 30km od Brna a třeba taťka si na to nemůže stěžovat, protože jak píšeš ty, v práci v Brně je rychleji než jakýkoliv Brňák :) My s manželem vlastně bydlíme pod jeho kancelářemi, takže vlastně v Brně - ale v hrozně klidné části. Na kočárek a procházky ideální a byt máme přízemní, takže to beru v podstatě jako dům. Parkování ve dvoře, což je super. Sice nám tu mají postavit obrovský komplex bytů, ale to je naštěstí ještě pár let, ale už teď se bojíme jak to naruší ten klid tady.. Na autě jsem taky závislá, jízdy autobusem už si neumím představit a školku a doktorku pro malého budeme mít docela kus, takže auto určitě budu potřebovat :) Jen chci říct, že naši budou stavět dům, kousek právě za tím městem kde jsem vyrůstala a hrozně se tam s manželem těšíme, budeme tam mít své patro, bazén a prostě to bude teprve pohodička :) Oproti davům lidí a tak!

    www.mummysweetbaby.blogspot.cz

    ReplyDelete
  4. Já bych satelit k vesnici nepřirovnávala, vesnice má většinou nějaké historické centrum, vybavenost, jinou skladbu obyvatel... Satelity jsou v tomhle takové nedomyšlené a já bych tam tedy nešla. Každého věc.

    ReplyDelete
    Replies
    1. První písemná zmínka o naší vesnici je už z roku 1368 :)) takže tady o tom, že by neměla historické centrum nemůže být řeč. Jasně, staví se tu teď nové domy, i my bydlíme v jednom z nich, ale furt jsme součástí vesnice, která se rozšiřuje. Ale fakt byla malinká, proto tady ta vybavenost chyběla. Je tu jen obecní úřad, hospoda a teď už i školka (jupí:).

      Delete
    2. Tak rozdíl tam je... Taková ta pravá semknutá vesnická komunita člověku ovšem taky umí jít slušně na nervy. Jsem holka z vesnice, vyrůstala jsem tam a žila do svých dvaceti a nehodlám se vracet. Možná s dětma se mi priority změní, ale tak bez auta fakt ani náhodou, neprakticky si nic nekoupíte a s tím, že znáte sousedy a sousedi znají vás, se pojí i drby a další "roztomilý" záležitosti. :-)

      Delete
  5. To je krasnej clanek, Ejvi. No, ja jsem rodila Prazacka a to jeste z centra a dala bych vsechno za to, abych byla nekde na vesnici :) fakt, ze jo. A vyfotis i Vas domecek? A nechali jste si ho postavit a nebo uz byl hotovej? A je to jako radovka? Dekuju za info. Mej se hezky

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju :). Bydlíme v řadovce. Časem si chceme postavit samostatný domek sami :).

      Delete
  6. Milá Ejvy, mám to úplně stejně jako ty a někdy mám pocit, že mám také rozdvojenou osobnost. S manželem jsme se rozhodli postavit dům (ještě ho nemáme dostavěný) a bylo to asi nejlepší rozhodnutí, co jsme mohli udělat, i v porovnání s tím, za jaké ceny se byty v Praze nabízí. Nejsem rodilá měšťanda. Rodiče bydlí na vesnici a až s odchodem na VŠ jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem i pracovala a strávila tam 10 let, což mě odchod samozřejmě trochu mrzel. Určitě mi bude chybět takový ten můj létavý život, ale do Prahy si můžu vždy zajet. Hlavně čím je člověk starší, tím mění své priority a já se těším, až s mimi budu relaxovat na zahradě nebo půjdeme na klidnou procházku <3

    ReplyDelete
  7. Ahoj, mě by zajímalo, jestli máte k vaší vesničce nějaký vztah - příbuzené, kamarády? nebo jste si prostě vybrali uplně náhodou vesničku u prahy? díky Zuzka

    ReplyDelete
  8. super článok :) ja som sa tiež z prahy presťahovala na vesnici...ale znášam to veľmi ťažko :D asi to bude tým, že nemám manžela a rodinu a podobne :P

    My Supercalifragilisticexpialidocious Diary | Live Better, Love Harder & Cure Hangovers

    ReplyDelete

Blog Archive