PÁ PÁ ŠESTINEDĚLÍ

Friday, December 01, 2017


Prý je to jako mávnutím kouzelného proutku, to probuzení po šestinedělí, tak jsem na to zítra zvědavá, protože právě dneska je to přesně 6 týdnů, co se Edgarek narodil. O šestinedělí se mluví poměrně hodně, ale je to jako se všim ostatním, připravit se na něj příliš nelze. Přesto, že dopředu tušíte, o čem šestinedělí je, stejně vás jisté věci překvapí.
Na jednu stranu jsem se těšila, až bude PO, ale na druhou stranu jsem samozřejmě nechtěla, aby čas utekl tak rychle, protože to vážně letí a už máme doma šestitýdenní miminko. Je to naprostý fakt, že je potřeba užívat si každičký moment, protože děti rostou hrozně rychle. Já právě vytřídila prckův šatník a vyndala z něho většinu věcí velikosti 56, protože mu kromě pár kousků už nejsou a přecházíme na velikost 62.

Ještě v těhotenství jsem občas četla nebo slyšela takové ty hrůzné scénáře o laktační psychóze, poporodních depresí...a popravdě, to mě děsilo daleko víc než porod. Porodu jsem se nebála. A jsem za to ráda, protože věřím, že je to všechno v hlavě a když se s porodem stresujete, průběhu to nepomůže, možná právě naopak. Přesto, že porod byl prostě porod, už teď jsem rozhodně ve stavu, že bych klidně šla rodit znovu, nemám z toho žádné trauma a na tu bolest jsem zapomněla.
Ale zpátky k té psychice... asi díky povaze kterou mám a díky tomu přístupu, který jsem se snažila mít před porodem jsem hned po porodu byla neuvěřitelně šťastná a vyklidněná. Za to určitě vděčím i svému manželovi a taky porodnici v Neratovicích, vlastně na ten čas v porodnici ráda vzpomínám. Zkrátka ten začátek s miminkem se odstartoval opravdu moc dobře.

Až jsem si na začátku říkala, že je to všechno nějak moc snadné.. nemyslím tím péči o mimi, ale to, jak se cítím, že jsem v pohodě. Ale aby to neznělo jako óda na šestinedělí, tak samozřejmě šest týdnů je dlouhá doba a každý den nebyl procházka růžovým sadem, ani náhodou. Šestinedělí je prostě taky jiný stav. Všechno je to nové, jiné. Tělo se dává zpátky do kupy. Máte doma miminko, je potřeba se sžít, spoustu věcí se naučit, zvládat úplně nové dovednosti. Když si vzpomenu, jak jsem se bála manipulovat s Edgarkem, když mu bylo pár dní, byl malinký.. Jak mě ségra učila ho přetáčet na bříško, protože jsem měla pocit, že to nezvládnu, nebo si ho vzít do polohy na tygříka.. Teď už mi všechno tohle přijde automatické.

Každopádně já jsem cíťa, i normálně a v těhotenství jsem byla o to víc, ale pozor, to nebylo nic proti šestinedělí, to jsem byla přecitlivělá až až. Teď myslím takovým tím smyslem, že nejen že mě dojímaly různé životní příběhy, některé reklamy, pořady.. ale že jsem byla přecitlivělá na to, když si třeba ze mě manžel udělal legraci, takovou, které bych se jindy zasmála, teď mě to akorát rozbrečelo. Chudák, uvědomil si, že v tomhle období musí krotit svůj humor a neutahovat si ze mě, protože to se v šestinedělí fakt nehodí :)). Taky jsem brečela ze začátku dojetím, když jsem koukala na Edgara, jak spí, ale rozbrečelo mě taky, když nějak víc brečel on. Brečela jsem ne proto, že bych z toho byla zoufalá, ale proto, že mi to rvalo srdce a nevěděla, jak mu pomoct. To, když dneska pláče nějak hodně, tak mi to srdce stále rve, ale už ho znám líp, už se lépe vyznám v jeho pláčích a tuším, který co znamená. A když se pak sešel třeba takový ten den, kdy plakal skoro od rána do večera a bylo to navíc po noci, kdy se budil víc než jindy, přidala se k tomu všemu moje únava a bylo to vážně náročný a některé dny se táhly jak týden před výplatou.

Tak a teď to zas vypadá, že jsem se šestinedělím probrečela :)) Ne, to zas ne. Takových dní bylo jen pár, všeho všudy třeba 5, ale byly tak vydatné, že si je pamatuju a že to je podle mě přesně to, co vystihuje šestinedělí, hormony pracujou.
Ohromná výhoda těhlech stavů je, že si stačí uvědomit, že jde o vaše miminko a i přes super velkou únavu ze sebe vyškrábnete zbytek energie a prostě to dáte. Stojí to za to všechno, protože mít miminko je opravdu nepopsatelně krásné. Příroda to opravdu dobře zařídila, kdyby totiž ženy měly takovéhle stavy i jindy, asi by nám hráblo, ale když je to v souvislosti s miminkem, tak ustojíme všechno. :)

NĚJAKÉ MOJE POSTŘEHY A POSTOJE ZA ŠESTINEDĚLÍ.
  • NÁVŠTĚVY. Já je omezila pouze na rodinu, která se za námi přijela na pár hodin podívat. Někdo si už v prvních týdnech zve přátele a tak, ale já chtěla maximální klid, prostor a čas pro nás tři.
  • POMOC MANŽELA. Hrdinkou je každá žena, která je na výchovu sama. Ať už úplně, nebo má partnera zaneprázdněného už od prvních dní nebo nedej bože má partnera, který prostě nepomáhá (doufám, že žádný takový není). Můj muž si vzal v práci 14 dní dovolenou a to mi teda opravdu bodlo. Těch prvních čtrnáct dní bylo o tom, že jsem si vše teprve zajížděli, učili se.. Já byla v jednom kole ohledně miminka a jakmile spal, tak jsem byla tak unavená, že jsem spala taky. Odpočinek je v prvních deseti dnech po porodu nutností, kvůli psychické i fyzické stránce. Manžel tedy obstarával úplně všechno, vařil, žehlil, uklízel, pomáhal... 14 dní bylo úplně ideálních, týden by bylo málo :).
  • SPÁNEK. Ano, ty řeči, že už se nevyspíte, jsou pravda :)). Ale není to tak hrozné, na všechno si člověk zvykne. Já to pociťuju asi víc z toho důvodu, že jsem fakt spáč. Nemám problém spát 10 nebo dokonce 12 hodin. A poslední skoro 4 měsíce před porodem jsem už nevstávala do práce, takže jsem o to víc zlenivěla :D. Takže přesto, že je Edgarek v noci hodný (ťuk, ťuk, je mi jasné, že se to může ze dne na den změnit), vstává dvakrát nebo třikrát na krmení a až po nad ránem je už takový, že mu trvá třeba i hodinu než zase usne a třeba i brečí, ale jinak se to dá, tak je to prostě nezvyk spát přerušovaným spánkem, vstávat v noci a být bdělá. Takže nebudu zastírat to, že občas u toho kojení taky usínám a že celkový počet naspaných hodin je třeba 5 a že stíhám takové pořady jako je třeba Snídaně s Novou, kterou jsem fakt skoro nikdy neviděla :D.
    Na druhou stranu je neuvěřitelné, jak opravdu mateřské instinkty fungují. Se svou spavostí jsem se bála, abych se probudila, když se mimi vzbudí v noci, ale je to fakt tak, že se tam už jen zavrtí a já jsem vzhůru. Ano, dělám mi občas problém se z té postele zvednout a přejít k jeho postýlce ho vyndat, ale když musíte, tak musíte :). No a nad ránem už si ho většinou nechávám u nás ve velké posteli.   
  • JÍDLO. To jsem si myslela, že během těhotenství to není snadné co se týče stravování. Jsou  tam jisté věci, kterým je potřeba se v těhotenství vyhýbat. No ale to není vůbec ni proti tomu, jaká věda je jídlo při kojení, obzvlášť právě na začátku. Nemůže se jíst skoro NIC! Samozřejmě přeháním, ale mám takový pocit. Zkrátka spousta věcí je nevhodná při kojení, může miminko nadýmat nebo podráždit. A to nechcete. To si člověk sakra rozmyslí, co jí. V těhotenství klidně zhřešíte fast foodem, protože to miminku neublíží, když už je ale na světě, vše se promítne do mlíka a to už si nemůžete dopřát kořeněné jídlo, čerstvé pečivo, exotické ovoce, některou zeleninu, nic kynutého... Protože není nic horšího, než když vidíte, jak miminku něco nesedlo a trápí ho třeba bolest břicha a pláče a pláče. Už chápu, jakto, že jdou ty kila samy dolu :D.
  • AKTIVITA. Věřím, že šestinedělí není jen tak, proto jsem nic nepodcenila a nic velkého si na šestinedělí neplánovala. Chodila jsem ven na procházky, ale jen v okolí, nebo s manželem. Nebrala jsem kočárek do nákupáků ani nikam mezi hodně lidí, kterých je teď všude až až, když se blíží Vánoce a navíc každej druhej je nachcípanej. Popravdě se už ale těším, až začnu víc fungovat a víc si s kočárkem užiju výletů, procházek, taky nějaké kavárny, kamarádky a tak.
  • PRÁCE. Jsem na volné noze, blog a sociální sítě jsou zároveň i mou prací a navíc plánuji ještě se ségrou jeden projekt, takže úplně vypnout na mateřské neumím. Ale zase natolik mi vyhovuje být mámou a Edgar je pro mě naprostá priorita, tak se snažím nenabalovat si toho teď na sebe moc. Občas se totiž přistihnu, že přemýšlím, kdy usne, abych stihla to a to a to, ale pak si uvědomím, že nic stihnout nemusím, není to moje povinnost teď pracovat, takže když si brouček přeje mou nepřetržitou pozornost, náruč a péči, dávám mu ji a na nic jiného nemyslím. Nechci se stresovat tím, co nestíhám. Chci se naplno věnovat jemu. Když spinká přes den, samozřejmě toho využivám a pouštím se nejen do praní, jídla a tak, ale i do nějaké té práce, která mě prostě baví. Ale jsou dny, kdy fakt neudělám vůbec nic, jsem ráda, že se stihnu vysprchovat a najíst, takže když pak spí večer a měla bych eventuálně čas na práci, jsem tak unavená, že jdu spát třeba v půl 9. 
  • REŽIM. Ze začátku nemůže být o režimu řeč. To byl prostě každý den překvapení, někdy prospal den, jindy byl vzhůru a usnul tvrdě až odpoledne a spal až do pozdního večera. Někdy jsme koupali v 5 jindy v 8, sedalo si to. Řekla bych, že nějaký režim tak nějak máme až teď, že už tak nějak vím, kdy víc jí, kdy víc spí a tak.


  • Víte co, určitě tam toho je mnohem víc. A něco mě hned napadá, ale to si zas nechám na nějaký další článek :). Šestinedělí je za námi, zvládli jsme to. A za týden se dokonce už chystáme vyrazit na výlet a poprvé přespat jednu noc jinde než doma. Tak se těšíme. Koho šestinedělí čeká, tomu přeju, ať to zvládnete v pohodě, klidu a s radostí, i když budou některé dny ze začátku náročné. Ty náročné dny budou určitě i později, ale už je člověk víc zvyklý a lépe to zvládá.

17 COMMENTS ♥

  1. Já jsem vždy tak ráda za nějaký osobní článek..., při všech těch reklamách, co se na nás z blogů valí :-)
    Jinak musím říct, že za ty roky co tě sleduju jsi se hrozně změnila, je vidět, že jsi vyzrála a dospěla (snad chápeš, jak to myslím). I teď když máš mimčo je z článků cítit, jak to prožíváš. Ovšem i pro nás nematky takovou tou milou a nenásilnou formou (mám na mysli eko-bio-teror matky). Prostě ta láska je znát :-)
    Ať se máte i nadále moc dobře a Edgar roste jako z vody.
    Barča

    ReplyDelete
    Replies
    1. Popravdě, sama mám občas výčitky, že na ty reklamní články si udělám čas (respektive měla bych, když je to práce, kterou slíbím "odpracovat") a ty ostatní články občas z pohodlnosti odsouvám. Ale zas když dostanu chuť psát a hlavně je čas, tak si to moc užívám a je vlastně jedno, jestli u osobního článku nebo třeba nějakého s reklamou. I takové se snažím psát tak, aby měly smysl a vycházely 100% ze mě a ne jen o tom, abych udělala nějakou reklamu.

      A tobě za tvůj komentář strašně moc děkuju, takovýhle slova mě opravdu motivují blog dělat. Moc si toho vážím, jak mě vnímáš.
      A moc děkuju za podporu :).

      Delete
    2. Evi, citim to stejne, neuveritelne jsi za ty roky vyspela, je nadherny cist o vasi rodine. Moc vam to preju, at jste stastni a spokojeni. Katka M. z Ambitu (Brno)

      Delete
    3. Jee, Katko, ty jsi držák, že mě furt sleduješ :) To mám raodst a moc zdravím. Děkuju za moc milý komentář.

      Delete
  2. Ejvi, uzasnej clanek, ukapla mi ne jedna slza.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jee, tak to mě moc těší. :) děkuju!

      Delete
  3. Ejvi, mám moc ráda tvoje články, přesně jak píše Barča v prvním komentáři, je to krásný osobní článek bez reklam. Užívej, Zuzka.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc děkuju Zuzi, to mám velkou radost! Víc jsem napsala v odpovědi u Barči, tak mrkni :).

      Delete
  4. Tenhle článek se mi moc líbil. Do dvou týdnů se mi narodí dítko a jsem na to upřímně zvědavá. Přítel si přesně vzal dovolenou až do konce roku, takže budeme společně doma, na což se těším, do toho se promítnou Vánoce. Porodu se nijak zvlášť nebojím, byť je to moje poprvé, ale přesně se ptám sama sebe, jak mi to pak s malým půjde. Předpokládám, že kupa věcí je instinktivní, a ostatní věci snad moc "neposeru" :) Jídlo docela řeším. Teď mám těhotenskou cukrovku, takže už pár měsíců jídelníček vážně řeším, ale mám pocit, že doposud to byl proti času s kojením slušný jídelní mejdan, že teprve teď pocítím, jak ještě radikálněji budu muset změnit jídelníček. Uvidíme :) Ejvi, užívej si s Edgárkem předvánoční pohodu, Terka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Přeju, ať jde všechno moc dobře. Užívej si každý moment :). To budete mít krásné Vánoce :). A teda tu cukrovku ti nezávidím, no ale alespoň jsi teď zvyklá na nějaké větší omezení a tím pádem lépe připravená na stravu při kojení :D člověk to musí prostě brát pozitivně :). Ale zas abych nestrašila, mám kamarádku, která jí i při kojení úplně všechno, jako třeba i KFC a tak a nic to jeímu chlapečkovi nedělá, takže ono záleží.
      Držím palce :).

      a moc děkuju!

      Delete
  5. Do konce mi zbývá 2,5 týdne a ... díky za ten článek. Už nemám pocit, že jsem tak neúspěšná, když nemám režim od prvního dne, brečím s miminkem a oběd jím až večer... Ještě jednou, díky :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Oli, to já děkuju za komentář. Držte se, ten konec už pak utíká a je to lepší a lepší. A to všechno je naprosto normální, přesto všechno jsi bezesporu nejlepší mámou pro své miminko :).

      Delete
  6. Super článok. Teraz sa mi takýto celkom hodil. Náš malý by sa mal narodiť začiatkom januára a tiež nemám strach z pôrodu, ale skôr z toho ako to s malým zvládnem. Takže takéto články sú veľmi povzbudivé a nápomocné. Tvoj blog nesledujem dlho, ale veľmi sa mi zapáčil, takže sa stávam pravidelnou čitateľkou :)

    NITA
    ADVENTNÝ KALENDÁR

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc děkuju, to mám radost :) a držím ti palce, ať jde všechno moc dobře :).

      Delete
  7. Pekne se to cte, take musim souhlasit s nekolika zde zverejnenymi komentari - sleduju te jiz mnoho let a vylozene jsi dospela do krasy (nejen fyzicke). Je z tebe citit, ze jsi spokojena a manzel funguje jak ma - to ja osobne povazuji za dulezite, teze jsem svemu muzi vdecna za peci a fungovani v sestinedeli a jak me krmil mnamkama, choval malyho, kdyz me bolelo chodit atd..a k tomu odstavci o jidle prikladam clanek k procteni a zamysleni. "Prdiky" ma snad kazde druhe dite a maminky se trapi a ji pomalu suchou ryzi. Podle me ale neni duvod, az na rizikove potraviny, se nejak zvlaste omezovat. Osobne jsem se hned po porodu cpala vsim, co mi chutna, vcetne syrove cibule, cesneku, fazolek, peciva - ok, vim ze jsem zas asi druhy extrem :) ja misto trapeni se s jidlem mam vyzkousene noseni v satku, podporuje to cinnost nedozrale travici soustavy a navic je brisko v teple a masirovano. A k clanku - ja jsem na bezplenkovku trosku lina a neschopna, ale fakt funguje a malej neomylne kazde curani hlasi...a vzdycky jsem se bavila, kdyz nekdo v tu chvili na me soucitne prohodil "no jo, prdiky" a ja odvetila nene, no si rika, ze chce curat (nasleduje prekvapeny pohled)...zkuste, doporucuju!

    http://materstvisro.cz/prdiky-boli-brisko/

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc děkuju!! :) A teda s tim jídlem ti to závidím. Jako teď už je to lepší a postupně se víc snažím jíst i další věci, ale bohužel už mám ozkoušeno, že Edgar je vážně cíťa a už se mi jednou osypal po něčem a taky ho pár potravin podráždilo a byl hodně uplakaný. Ale to jak byl i teprve malinký, teď už to začíná být lepší a lepší :).

      Delete
  8. Krásný článek a od srdce <3 Těším se až tohle budu prožívat taky :)

    www.mummysweetbaby.blogspot.cz

    ReplyDelete

Blog Archive