5 NEJHORŠÍCH DNÍ V MÉM TĚHOTENSTVÍ

Friday, December 08, 2017


Dlouho jsem zvažovala, jestli tenhle článek psát, nebo ne. Ale jak jsem si ověřila v dotazu na instastories, tak osobní věci vás hodně zajímají :). A pak že nikdo nečte bulvár ;)). Ne, teď ale vážně. Před 8 měsíci jsem zažila nejhorší dny v životě. Celkem 5 dní. V tu dobu jsem toho byla plná a co bych dala za to se z toho vypsat, ale to rozhodně nebyl ten pravý čas na svěřování. Teď s odstupem času už se na celou situaci koukám lépe, mám doma milovaného Edgarka, mám toho nejlepšího muže pod sluncem a jsem naplněná láskou a štěstím, takže na ošklivé věci se zapomíná.
Proč jsem se tedy rozhodla článek napsat? Protože když já byla v té situaci, kterou vám hned popíšu, tak jsem byla přímo dychtivá po informacích a zkušenostech ostatních maminek. Dala jsem cokoliv za uklidňující zprávy. Potřebovala jsem myslet pozitivně i když to bylo sakra těžké.

Jedna čtenářka mi před pár dny právě na instagramu ve stories zareagovala, že moje články jí nabíjí pozitivní energií. A to je pro mě největší odměna, protože nemám ráda negativismus, vše co dělám chci, aby mělo smysl, mohlo někoho inspirovat, motivovat nebo právě dobít energií. Takže pokud by měl tenhle článek pomoct třeba jen jednomu člověku, tak to má smysl.

Tak nejprve bych začala tím, že všude se jen mluví o tom, když někdo otěhotní a tu radostnou zprávu se rozhodne sdílet se světem. Samozřejmě se nikde moc nemluví o tom, jestli to danému páru trvalo dlouho. Není to totiž ta informace, kterou by páry chtěli sdělovat, to už prostě není na pořadu dne. Ale když je pak někdo v situaci, že se snaží třeba dlouho, má pocit, že je v tom snad sám? Že všichni se chlubí tím, že to klaplo hned? A ještě méně se mluví o tom, že ne vždy dvě čárky hned znamenají výhru.

Pokud jde o mě, měla jsem dvakrát pozitivní těhotenský test, ale ne na dlouho, těhotenství samo odešlo. Sice to bylo bez problémů, kdybych si bývala neudělala test, třeba bych to ani nezjistila, těch pár týdnů je opravdu začátek, ale i tak to se mnou hodně zamávalo a obě nepovedené těhotenství jsem řádně obrečela. Měla jsem pocit, že tohle se děje snad jen mně. Hodně mi pomohlo i to, že jsem změnila gynekologa a ten mi potvrdil, že je to naprosto běžné, že se to děje často a že není důvod se bát, že to neklapne. Měl pravdu. Takže moje těhotenství klaplo do třetice všeho dobrého. :). Když už jsem tušila, že jsem těhotná, s testem jsem pro jistotu čekala asi 14 dní. Nechtěla jsem prožít to, co předtím dvakrát, takže to taky doporučuji, nedělejte si test hned pár dní, když máte zpoždění, počkejte s tím.

Umíte si pak představit, jak jsem ty první týdny odpočítávala, jak se modlila za každý nový den, aby už jsme byli na konci prvního trimestru. Zažila jsem si, že první týdny jsou hodně šetrné a už byla více srovnaná s tím, že to opět nemusí vyjít, určitě jsem díky těm zkušenostem byla více silnější. Nicméně vše šlo moc dobře, já věřila, že tentokrát už vše půjde bez problémů. Furt jsem myslela pozitivně a když jsme byli na konci prvního trimestru, už jsem v podstatě jásala a strašně se těšila, až vstoupím do druhého, vše bude jistější a já si budu moct těhotenství opravdu začít užívat na plno. Ale pak přišlo těch 5 PEKELNÝCH DNÍ.



Čekal nás totiž první screening, ten nepovinný ve 12. týdnu, který jsem samozřejmě chtěla absolvovat. Těšila jsem se na něj. Byl čtvrtek 13. dubna, den před Velkým pátkem a Velikonocemi. Už jsem si plánovala, jak na Velikonoce pustím informaci o těhotenství ven. Ale ten čtvrtek se všechno otočilo proti nám. Byli jsme u jednoho z nejlepší lékařů v ČR na screeningy, vše začalo dobře, ale pak pan doktor přestal mluvit, jen furt něco přeměřoval, koukal, znovu měřil...už to začalo být divné. Tak se manžel zeptal, jestli je všechno v pořádku. A on odpověděl: ,,no úplně ne". Brr, už zase brečim při té vzpomínce. Ještě, že článek píšu se spinkajícím Edgarkem u mě v nosítku a můžu mu hned teď dát pusu na hlavičku.

Panu doktorovi se nezdálo šíjové projasnění, jednoduše řečeno, měl prý nějaký široký krk. Hodnoty nám tedy na screeningovém ultrazvuku vyšly špatně. Bylo odpoledne a já přestávala chápat o co jde. Jen jsem byla vyděšená a brečela jsem. Znamenalo to totiž, že riziko vrozených vad jako je Downův syndrom a dalších vad je poměrně vysoké. Doktor nás poslal na genetiku, kde nám doktorka vysvětlila situaci a možná rizika. Furt jsme se ujišťovali, jestli to ale nemusí tak být. A pamatuju si, jak paní doktorka z genetiky nám ze své profesní deformace poměrně chladně říkala, že když to nebudou ty nejzásadnější syndromy, tak to můžou být další problémy. No, moc nás zkrátka neuklidnila.
Návrh pana doktora ve screeningovém centru byl udělat odběr z placenty (ne z plodovky, ale skutečně z placenty, z plodové vody se dělají až v pozdějším týdnu), aby se udělaly testy a zjistila se skutečnost. Mohla jsem to odmítnout. Zeptala jsem se, jaké je riziko nebezpečí dělaní toho odběru a pan doktor jasně řekl, že riziko nebezpečí toho odběru je mnohem menší než riziko výsledků na ty choroby. Nebylo o čem přemýšlet, podstoupila jsem tedy asi ve 4 odpoledne ten odběr. To nebylo nic hrozného, jehla šla přes břicho, vše probíhalo při kontrole velkého ultrazvuku, takže přesně doktor věděl, kde jehla je. Přijemné to nebylo, ale oproti tomu jak mi bylo psychicky, mi byl ten fyzický pocit úplně jedno. Pak nastal klidový režim a měla jsem doslova nakázáno být v psychické pohodě, protože tady mi právě doktor potvrdil, že stres a strach ničemu nepomáhá, ba naopak. Výsledky testů jsou za normálních okolností do druhého dne. ALE, druhý den byl poprvé volný VELKÝ PÁTEK! Sakra, ještě loni tenhle den byl v ČR normální pracovní den, ale letos volno, všichni se radovali a já z toho byla nešťastná. Protože pak následoval víkend a pak VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ, takže další volno. Namísto toho, abych tedy na výsledky čekali od čtvrtka do druhého dne, čekali jsme až do úterý, kdy byl první den, kdy začaly laboratoře fungovat.

Letošní Velikonoce proto byly ty nejhorší Velikonoce v našem životě. S manželem jsme se snažili neustále nějak rozptýlit, vyrazit ven, navštívit rodinu, koukat na filmy, jíst, ale neutíkalo to. Víte co, na konci 3. měsíce už toho tvorečka v břiše prožíváte a je jedno, jak malinký zatím je. Nechtěla jsem myslet na to, jak bych se musela rozhodovat, když by testy dopadly špatně. Zkrátka bylo to šílené. V úterý mi měli volat mezi 2. a 5. hodinou. Manžel si vzal volno, byl se mnou celý den a byli jsme jak na trní. Hypnotizovala jsem telefon, když mi zazvonil třeba ve 3, cizí číslo, zvedla jsem to a tam někdo z práce a ptal se v ten moment na naprosto absurdní dotazy a já byla pěkně protivná, což je mi teď líto, ale jistě chápete, že v ten moment mi přišlo zcela hloupé řešit nějakou účast na eventu. Ale v práci to nevěděli, takže za to nemůžou. Odbila pátá hodina a telefon furt nezvonil, snažila jsem se tedy dovolat já tam, nikdo to nezvedal.
Telefon zazvonil až v 6 večer a na druhé straně telefonu nám paní potvrdila, že výsledky jsou negativní, tedy ty klíčové syndromy jsou vyloučené.
Byl to ten nejkrásnější moment, hned jsem se rozbrečela, položila telefon, pohladila bříško a objala manžela. Obrovský šutr nám spadl ze srdce!

Týden na to jsem šla znovu na velký ultrazvuk do screeningového centra, tedy na kontrolu a vše už vycházelo najednou dobře. Naš odběr z placenty putoval v laboratořích sice ještě dál a zkoumaly se ještě další odchylky, ale věděla jsem, že to už nebude nic, s čím bychom případně nemohli bojovat po porodu. Tyhle další výsledky jsem se dozvěděla asi až za další tři týdny a opět dopadlo vše dobře, byly vyloučené všechny odchylky a já začala být ohromně vděčná, šťastná a tam jsem si nastartovala opravdu to pozitivní myšlení a užívání si každého dne těhotenství.

Díky tomutu odběru jsme tedy už ve 13. týdnu měli potvrzené pohlaví, proto jsme měli jistotu, že čekáme kluka, ale když se nás na pohlaví lidi ptali, opravdu jsme říkali, že by nám to bylo naprosto jedno, protože nejdůležitější je, aby miminko bylo zdravé. U nás tahle věta měla ještě větší význam, protože jsme si prošli peklem a strachem o zdraví našeho miminka. Po vpichu jehlou do břicha se mi na tom místě udělala piha, takže mám takovou "památku". Ale jak říkám, vše dopadlo dobře a já bych proto ráda podpořila úplně každou ženu, které nevyjde screening úplně tabulkově, protože to opravdu nemusí nic být. Šance jsou veliké a přesto, že lékaři ze své profesní povinnosti musí mluvit hlavně i o těch negativních věcech, připravit vás na to, že to nemusí dobře dopadnout, vy musíte věřit, že to dobré bude. Obklopte se lidmi, které vás mají rádi, negativní lidi od sebe odstřihněte a bude to všechno snazší. Taky doporučuji nechodit na první a druhý screening sama. Neumím si představit, že by tam se mnou nebyl manžel.

Tak, tohle je můj příbeh a děkuju, pokud jste to dočetli. Myslete pozitivně a užívejte si každý den. :) Já věřím v osud, proto si myslím, že všechno bylo tak, jak být mělo. Všechno mělo nějaký důvod. Občas si ten osud s náma slušně hraje, viďte.

31 COMMENTS ♥

  1. Replies
    1. Děkujeme, teď už jsme hodně silní po tom zážitku :)

      Delete
  2. moc Vám to mimčo přeji, Ejvi :)
    P.

    ReplyDelete
  3. Ahoj Ejvi,
    tak tento článok ma chytil za srdce, možno i o to viac ked máme s Edgarkom spoločný deň narodenia :) Kiežby nikto nemusel zažívať takéto dni a žiadne dieťa nemuselo trpieť chorobou. Prajem mu teda, nech je zdravý ako repa :)

    ReplyDelete
  4. Měla jsem to s dcerou dost podobné. Screening sice vyšel celkově negativní, nicméně se doktorce nezdála jedna hodnota z krve. Takže genetika, tam mi nabídli odběr plodové vody. Případně test z krve, který ale stojí několik tisíc. Měla jsem vnitřní pocit, že je miminko v pořádku, takže odběr plodové vody jsem odmítla, nechtěla jsem podstupovat riziko. Takže jsme zaplatili testy z krve. A pak čekali víc než 14 dní, dělá se to až v Milánu. Takže vám opravdu rozumím. Bylo to dlouhé. Nekonečné. Progooglovala jsem co se dalo. Naštěstí nakonec volali, že test je negativní a že budeme mít holčičku :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. No teda, to jste si taky užili. Hlavně, že to dobře dopadlo :)♥

      Delete
  5. Huh, Tvůj příběh se mnou pěkně zamával. I když moje těhotenství bylo právě to napoprvé, screening byl negativní a žádné velké stresy jsem nezažívala, hrozně jsem zpětně s Tebou soucítila. Vlastně mi až do té doby, než jsem přišla do jiného stavu, nedošlo, že to všechno nemusí být jen tak. A najednou jsem byla těhotná a kamarádka mi svěřila, že zrovna v 1. trimestru potratila. A já si najednou vzpomněla, že se to stalo i mé sestřenici, kamarádce, dokonce i mojí mamince (mezi mnou a sestrou), a došlo mi, že těhotenství rozhodně není samozřejmost. Celé první tři měsíce jsem byla nervozní z každé návštěvy lékaře, vždy jsem se ujišťovala, že je všechno v pořádku a že jsem stále těhotná. Být těhotná je dar, ne samozřejmost, a mít zdravé dítě také není jen tak samosebou. Přeji, ať už žádný takový stres nemusíš nikdy zažívat, a je vám třem spolu jen krásně! Krásný předvánoční čas, Ejvi! Terka

    ReplyDelete
  6. Mám podobnou zkušenost. Taky špatný prvotrimestrální screening, taky státní svátek při čekání na výsledky (naštěstí jen 17. listopad a připadal na čtvrtek) a taky Edgara! To musí být osud! :) Díky bohu vše dobře dopadlo... A aby toho nebylo málo, tak mě na tento článek přivedla Kačí ze Smoothcooking, se kterou jsem se potkala u Apolináře a můj Edgar i její Tobík jsou stejně staří. :) Přeji hlavně zdraví, ať Edgárek dělá jen samou radost!

    Sabina

    ReplyDelete
    Replies
    1. No páni, tak to je slušná náhoda :). Pozdravujeme :) A děkujeme! ♥

      Delete
  7. Krásnej článek <3 Co se týče potratů, trošku jsem to tušila. A víš co? Já si zažila úplně to samé. Fakt se to děje každé druhé. První pozitivní test, ale slabě, prostě čárka nesílila - pak na kontrole skoro ani miminko a srdíčko už vůbec. Samovolně jsem potratila v 7tt, no u sebe se o tom rozepíšu taky. Pak přišel po listopadu únor a zase, slabě pozitivní test a za chvíli menstruace. A do třetice jsem těhotná od srpna, kdy jsme s tím vůbec nepočítali, kvůli poházenému cyklu. Screening jsme taky samozřejmě podstoupili, ale nám vyšli hodnoty skvělé, navíc 1:20 000, takže pro nás to byl nádhernej zážitek. Ale hrozně se dokážu vcítit do těch dní co jste museli prožívat, brr. A taky jsem zjistili, že čekáme kluka! :) Dej pusinku Edgarkovi <3

    www.mummysweetbaby.blogspot.cz

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju moc. Tak to jsme měly podobné. Nám se teda do třetice povedlo otěhotnět hned po tom druhém nezdařeném těhotenství, takže to pak byla rychlost :).
      A teda 1: 20 000 je krásný výsledek, my právě měli 1:94. Brr.
      Pusinku předám :) A moc zdravíme. ♥

      Delete
    2. Nám právě až za rok, ale byla jsem z toho všeho tolik rozházená, že to nešlo kvůli psychice. Navíc v dubnu manželovi umřel tatínek a to že byl nemocný jsme už věděli dřív, takže prostě vnitřní blok. Tak teď teda fakt věřím, že to museli být šílené nervy, ale všechno dopadlo nejkrásněji jak mohlo <3

      Delete
  8. Ahoj Ejvi, moc díky za krásný, upřímný článek. Mohla bych se zeptat, jak dlouho vam teda trvalo od prvního rozhodnutí do třetího podařeného pozitivního testu? My už čekáme 2 roky a právě, jak všichni všude oznamují, jak jim to šlo hned a napoprvé, tak jsem si říkala, ty bláho, tak my jsme asi jediní na světě, kterým se nedaří a bývá mi z toho vždycky úzko.. měj se krásně, Zuzka.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj a já moc děkuju za odezvu. U nás to nakonec nebylo tak dlouho, celkem asi 8 měsíců. Každopádně drž se a přeju hodně trpělivosti, určitě to vyjde brzy už :). A určitě nejsi jediná na světě, mám kolem sebe holky, kterým to trvalo třeba i 5 let.

      Delete
  9. Ejvi, uplně jsi mě rozbrečela. Asi to bude hormonama, ale i vlastní zkušeností, která je u mě ješte hodně čerstvá (minulý týden). Mě taky vyšel pozitivní screening a proto jsme se rozhodli pro odběr plodové vody (byla jsem už po 16.týdnu). Nedokážu si představit, že bych na výsledky musela čekat takovou věčnost, jako ty. Já už si tam druhý den přesně ve dvě volala (hned, jak to bylo povolené). Naštěstí vše dopadlo dobře a teď už se radujeme a těšíme se, že se nám v květnu narodí zdravý chlapeček. Moc na tebe myslím a těším se, až Edgarka poznám. Posílám velké objetí a děkuji za tvoje krásné članky. Jen tak dál, má to smysl.... :* Bara

    ReplyDelete
    Replies
    1. Barunko :* děkuju. A přeju jen a jen samou radost v těhotenství už. Užívej, je to krásné a potom ještě krásnější. Taky se těííím až vašeho broučka poznám :)

      Delete
  10. <3 moc krásný a upřímný..když jsem byla těhotná já zrovna kolem mě několik kamarádek potratilo, tak nejenom nebyla vhodná doba jim to oznamovat, ale prožívala jsem ty neúspěšný pokusy s nima a byla si jistá, že když to nevyšlo tolika lidem, tak nám to přece taky nemůže vyjít, protože nám nikdy nic nevyjde...pak mi doktorka řekla, že mimi je o 3týdny menší než by mělo být, že je to špatně a ať přijdu za týden, takhle jsem chodila měsíc až jsem začala krvácet při prohlídce...tenkrát mi moje mamka řekla, že pokud to dobře dopadne určitě se mi narodí holčička, protože ty zvládnou všechno..a měla pravdu, mám krásnou zdravou holčičku za kterou jsem každej den vděčná <3 Tobě a Edgárkovi přejeme jen to nej, ať je rodičům inspirací a dělá Vám jen samou radost <3<3<3

    ReplyDelete
    Replies
    1. To jste velké hrdinky, ty i dcerunka :* Užívejte! A moc děkuju!!! :*

      Delete
  11. Ahoj, článek jsem přečetla "jedním" dechem, uff.. Nezažila jsem ani potrat, ani špatný screening (a máme 3 děti, z toho jednovaječná dvojčata).. Ale u dvojčat mě doktoři pořád něčím "strašili", stále samý stres, screeningy vyšly dobře, ale 2 měsíce jsem nevěděla, zda mají holky mezi sebou přepážku, jinak by to bylo strašně rizikové, to těhotenství, přepážku měly, ale prostě to doktoři viděli až později!! Takže jsem si na to vzpomněla, i když je to už 9 let zpět..
    Hodně zdraví miminku i Vám..

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ségra má taky dvojčata (10 let) a taky jí furt s něčím strašili, ale narodily se dvě zdravý dětičky. Dvojčátka jsou radost. Užívejte a moc děkuju!!

      Delete
  12. Ejvi ďakujem. My sa práve s manželom pokúšame o bábätko, zatiaľ sa nedarí a každý mesiac si hovorím, že si nebudem robiť test, že počkám. Samozrejme psychika pracuje na plno a napríklad tento mesiac som si bola úplne istá, že sa to podarilo, že už určite čakáme naše vytúžené bábätko - bohužiaľ opak bol pravdou a o to viac som plakala pri negatívnom výsledku. Avšak verím, že to už nebude dlho trvať a dočkáme sa aj my. Ďakujem, že si napísala tento článok a prajem ti veľa zdravia pre celú tvoju krásnu rodinku

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc děkuju za odezvu! A přesně tak, ta psychika je strašně silná a i když se říká, jak se člověk na to nemá upínat a strestovat se tím, tak to jde jen těžko. Držím moc palce, ať vám to brzy vyjde. Určitě to bude každou chvílí už :). A děkujeme!

      Delete
  13. Já na to podám pohled z trochu necitlivého, matematického hlediska - na těch screeninzích z nich vždycky vypadne nějaké číslo, tak jsme do doktorky dost šťourali, co to znamená, co už je špatné. 1 : 10 000? 1 : 1000? 1 : 100? A ona říkala, no, když je to 1 : 2, tak to většinou je...(nějaké onemocnění). Takže prvotrimestrální screening to dokáže odhalit s přesností na 50%, což je směšné. Po tomhle opravdu nemá cenu panikařit.

    ReplyDelete
  14. Tak hlavně, že vše dopadlo jak dopadlo a Edgárek je zdravý <3 Sama jsem nyní ve 4. měsíci a není den, kdy bych nemyslela na to, jestli je tam dole všechno v pořádku a jestli je kulíšek zdravý. Toto mě asi nepřejde, dokud toho maličkého nebo maličkou nebudu držet za 5 měsíců v náručí:) Říká se, že těhotenství je pro ženu jedno z nejkrásnějších období v životě, ale podle mě je to i období plné strachů a obav. To k tomu prostě patří.
    Vy jste krásná rodinka, takže vám přeji hlavně zdravíčko :)

    ReplyDelete

Blog Archive