MOJE KARIÉRA | SROVNÁNÍ PRÁCE VE VELKÉ, MALÉ, KREATIVNÍ FIRMĚ A NA VOLNÉ NOZE

Wednesday, September 27, 2017


Teď je můj blog opravdu různorodý. A chci, aby tomu bylo tak i nadále. Vedle módy tady proto můžete najít různá témata o kterých se rozhodnu psát. Tohle jsem měla v hlavě už delší dobu, ale až s odchodem na mateřskou to dostalo větší smysl sepsat, protože za sebou mám různé zkušenosti z různých prací a tak můžu srovnávat.

Není mi 20 a ani jsem si nezaložila blog v době, když bych "neměla do čeho píchnout" během studií. Blog jsem si založila v roce 2010, poměrně dávno a už v tu dobu jsem chodila do práce, takže jsem vlastně blogovala přes sedm let vedle full time práce a až teď je tomu jinak.

Ale hezky popořádku, tady nejde primárně o blogování, ale za celou dobu, co pro vás píšu články, jsem několikrát s někým mluvila o tom, co dělám, dostávala jsem od vás emaily, kde jste chtěli poradit, ať už ohledně pracovních pohovorů, tak typů na různé pracovní pozice. Proto mě to inspirovalo, abych vám tady sepsala své zkušenosti, protože jsem měla tu možnost pracovat v malé firmě, ve velké firmě, také v módní branži a zároveň pracovat jako bloger.

PO STÁTNICÍCH
Po vysoké škole jsem práci ve vystudovaném oboru, tedy marketing, mediální komunikace a reklama, hledala několik měsíců. Nebylo to vůbec tak snadné, jak jsem si myslela. Během studií jsem závodně tancovala, takže jsem neměla moc čas chodit do nějaké práce v oboru už během školy a v tu dobu jsem to ani nepovažovala za nějakou nutnost, chtěla jsem si bakalářské studium prostě užít ještě v pohodě, takže jsem maximálně chodila na nějaké brigády. Teď bych během studií jednala jinak, abych dostala alespoň nějakou praxi a třeba by hledání práce pak bylo snazší, ale zas si říkám, vše se děje z nějakého důvodu a těžko říct, kde bych pracovala, kdybych už sbírala praxi někde během školy. A hlavně, po pár měsících jsem naopak měla ohromné štěstí na práci, takže těch první pár měsíců po státnicích, kdy jsem dělala obchodě s oblečením a během toho rozesílala životopisy a chodila na pohovory, beru jako super zkušenost.

1. ZAMĚSTNÁNÍ

Šlo mi hlavně o to, být v oboru, protože když bych se usídlila někde mimo obor, mohla bych tam zůstat pár let a pak už by to bylo o to těžší. A já věděla, že prostě chci dělat ideálně v médiích, v marketingu nebo v reklamě. I když bych tam ze začátku měla vařit kafe. Po půl roce od státnic jsem dostala možnost nastoupit do jednoho rádia, nastoupila jsem, ale jelikož jsem byla v tu dobu hodně akční a měla jsem rozeslané životopisy na různých místech, po asi 3 dnech, co jsem v rádiu byla se mi ozvali z televize Prima, kam jsem psala dopis do marketingového oddělení, aniž by tam byla oficiálně vypsaná nějaké pozice. Pozvali si mě a našli tam pro mě práci pomocné ruky produkční marketingu. Nevěřila jsem svým očím, bylo to jako sen. Z rádia jsem tedy odešla po pár dnech na Primu, protože to zkrátka byla nabídka, která se neodmítá a také blíž k tomu, co jsem chtěla dělat.
To však nebylo vše, měla jsem ohromné štěstí, že produkční marketingu po pár týdnech oznámila, že dává výpověď, protože odchází jinam. Já byla v tu dobu její pravá ruka, tak marketingová ředitelka, možná z pohodlnosti, pověřila mě, že za ní její práci převezmu. Byla to fakt výzva, pro mladou holku, bez zkušeností... byla jsem zkrátka hozena do vody. A za to vlastně strašně děkuju, protože přesto, že jsem to dala jen půl roku, naučila jsem se opravdu moc a bavilo mě to. Ale vše má svůj čas a já zas cítila, že jsem ještě příliš mladá na to, se "uhnat" v první práci, protože to bylo opravdu dost náročné z mnoha pohledů, ať už z náplně práce, pracovní doby, tak i kvůli lidem. Takže tenhle půl rok tu nebudu úplně započítávat, protože to není tak dlouhá doba na to, abych se rozepisovala. Navíc jsem byla ze všeho tak vyjukaná, že bych teď zpětně ani nedokázala říct, jak jsem vlastně firmu jako takovou před těmi téměř 9 lety vnímala.

HLEDÁNÍ NOVÉ PRÁCE
Začal proto další koloběh hledání práce, opět jsem odpovídala na spoustu inzerátů, až jsem se dostala do úžších kol 2 z nich. Jedna byla reklamní agentura a druhá malé vydavatelství. Obě práce mě zaujaly, ale to vydavatelství jsem si přála víc. Z agentury mi pak oznámili, že vybrali někoho jiného. Oproti tomu ve vydavatelství jsem se dostala až do poslední kola, kde jsme byli na pozici produkční marketingu jen dva. Já a nějaký kluk. Prošli jsme pohovorem, psycho testem, vypracovali požadované zadání práce a měli se nám pak ozvat v určitý den s výsledkem. V daný den jsem byla jako na trní, telefon nezvonil. Byla jsem smutná a smířená s prohrou. Na to ale druhý den telefon zazvonil, kde se tehdejší marketingový manažer omlouval, že včera nestihl zavolat, ale že jsem v pohovoru uspěla a že si vybrali mě. Už to jsem považovala za ohromný úspěch. A nemohla se dočkat nového dobrodružství. A jelikož tady začala moje série dlouhodobějších prací, tak už to vezmu postupně.

MALÁ FIRMA:
Vydavatelství odborných časopisů a novin + PR agentura
Pozice: produkční marketingu, později ještě PR asistent
Doba trvání: 4, 5 roku

Tak tady jsem pracovala zatím nejdéle. Což jsem ani nečekala, že hned vydržím někde takhle dlouho. Myslela jsem si, že dokud mi nebude tak 30, tak nikde nevydržím déle než 2 roky. Ale když vás práce baví, tak to není problém.
Vydavatelství to bylo malé, celkem asi o 30 zaměstnancích. Za tu dobu, co jsem tam byla, se vystřídalo vedení, také můj šéf a různí kolegové. S tím se také měnila moje náplň práce. To bylo to, co mě bavilo, práce se někam posouvala, měnila, já se učila nové věci a měla nové zodpovědnosti.
Ze všeho nejvíc mě bavilo mít na starosti speciální projekty. Připravovala jsem tedy eventy a starala se o jejich celkovou produkci.
Jelikož majitel vydavatelství vlastnil kromě jiného také PR agenturu, potom jsem tedy začala současně pomáhat s produkcí i jejich projektů a také částečně s PR.

Práce v malé firmě měla své plusy i mínusy.
Atmosféra ve firmě byla poměrně rodinného rázu, všichni jsme znali všechny, spolupracovali jsme. Zároveň se ale spousta věcí dělala tak nějak ledabyle, v mnoha směrech chyběl řád. Ale tak nějak to i bez toho fungovalo, mně to vlastně v tu dobu svým způsobem vyhovovalo, hodně věcí se prostě neřešilo důsledně, neměla jsem proto pocit, že je na nás nějak velký dohled a člověk se mohl víc rozkoukávat, víc riskovat. Jen pak, když došlo na lámání chleba, byl ve spoustě věcech chaos.
Také si pamatuju to, že jak nás bylo málo, tak jsem později měla pocit, že zastávám hned několik pozic najednou. Člověk si prostě musel umět obstarat věci od A do Z. Rozhodně jsem tedy nezastávala pozici jen produkční, ale dělala jsem spoustu dalších věcí, které do marketingu spadají. Naučila jsem se proto naráz několik věcí, které byly potřeba umět. Nechyběly dny, kdy jsem v kanceláři byla do 10 do večera, také eventy, které byly dlouho do noci a pak druhý den už člověk musel být od rána zas v práci, také jsem měla období akcí, kdy jsem pracovně trávila 4 víkendy za sebou různě po republice.
Ale zas to uměli ve firmě ocenit vyplacenými přesčasy a to se počítá. Nebrali to jako samozřejmost.
Já jsem typ člověka, která má radši víc práce, než aby se v práci nudil a cítil nepotřebný. Takže proto mi to vyhovovalo. Navíc mi bylo kolem 25 a to je člověk ještě hodně pružný.
Práce produkční byla moje úplně nejoblíbenější. Jen mě po čase nebavila ta oblast, ve které jsem se pohybovala. Byla to oblast převážně ve zdravotnictví a přesto, že to bylo z jistého úhlu zajímavé, tak pro mě to nebylo a já se svým lifestylovým cítěním jsem si přála dělat akce bližší mému zájmu. Navíc jsem tušila, že nic nového už se tam od nikoho nenaučím, některé věci se tam dělali tak nějak zastarale a nevěřila jsem, že se to bude měnit. Cítila jsem se mladá, kreativně nevybouřená a toužící po práci v módě. I to byl ten důvod, proč jsem si založila blog, potřebovala jsem trošku ventilovat, mít svůj prostor, kde bych se věnovala tomu, co mě baví a zajímá. Začala jsem také víc utíkat do světa módy, když se postupně blog začal rozjíždět. Šla jsem na KURZ STYLINGU do Školy stylu, kam jsem pak odbíhala častěji a častěji, až se rozhodla tam přejít pracovat úplně. Takže jsem po 4 a půl letech dala výpověď a vrhla se dál...

KREATIVNÍ FIRMA

Škola stylu BACKSTAGE
Pozice: marketing a event manager
Doba trvání: 1, 5 roku

Tahle změna přišla v pravý čas. Ve vydavatelství jsem už cítila, že "přesluhuju" a že potřebuju sakra změnu a tohle byla změna razantní. Po absolvování Kurzu Stylingu jsem se vrhla částečně do práce stylistky, také jsem třídila klientům šatníky a chodila s nimi na nákupy, dělala stylistku při vytváření magazínů pro nákupní centra. A k tomu jsem začala řešit marketing a podporu aktivit Školy stylu, což byly kurzy pro budoucí stylisty, školení pro firmy a pak se k tomu přidaly různé workshopy, proměny a tak. Školu stylu určitě hodně z vás zná, ať už jste byli na některém z kurzů, nebo na mém Workshopu blogování, který jsem tam právě před 3 lety založila a i po odchodu jsem zůstala pořádat tenhle workshop právě tam a nebo v neposlední řadě sledujete Alenku, majitelku Školy stylu na jejím School Of Style blogu. Firmička je to opravdu velmi rodinná, v době, kdy jsem tam pracovala já nás tam bylo 6.
Krásné prostředí, pohodová atmosféra, velmi vstřícná šéfová se kterou jsem si rozumněla (a dodnes je to moje kamarádka). Pohybovala jsem se mezi spoustou krásného olbečení, bot a doplňků, začala víc chodit na módní události, vzdělávala se v módě a byla to kreativní práce, kde jsem mohla přicházet s nápady a byly vyslyšeny, prostě jsem to zkusily a nebály se. Mohla jsem si užívat všemožné outfity a nikdo by se na mě v práci nepodíval divně....
Opět mě ale ze všeho nejvíc ve finále bavilo řešit organizaci kurzů, workshopů a školení. Také to mělo svou daň, a to velmi časté pracovní víkendy. Ale v tu dobu mi to nějak nevadilo. Zní to jako dream job, viďte :). On to do jisté míry byl. Práci ve Škole stylu jsem si hodně užívala. Ale nějak po roce jsem si uvědomila, že módu sice miluju, ale ráda ji zůstanu věrná jen ve svém volném čase. V práci stylistky jsem se nenašla, nějakou dobu mě to bavilo, ale pak jsem zjistila, že bych to vlastně dělat nechtěla. K tomu to bylo dobré, mohla jsem si to vyzkoušet a mohla jsem tak zjistit, že tohle nebude ta cesta. Také jsem měla trošku plné zuby módního světa u nás jako takového, lidi, kteří se pohybují kolem módy v Praze nebyla zrovna moje krevní skupina. A postupně jsem začala cítit i to, že už nechci až tolik víkendů věnovat práci. Nejvíc jsem si z téhle práce vzala to, že mě Alenka naučila spoustu věcí, začala jsem například přednášet, což mě ohromně bavilo a baví dodnes. Ale po nějakém čase jsem prostě zatoužila zase fungovat víc jako zaměstnaný člověk v nějaké firmě, kde se opět naučím něco nového, kde se dostanu k dalším směrům.
Malá kreativní firma má ohromné kouzlo, ale přeci jen, není tam tolik prostoru na kariérní postup, proto jsem se rozhodla jít zase o dům dál...

VELKÁ FIRMA

Mediální dům CNC
Pozice: brand manager
Doba trvání: 2 roky

Přihlásila jsem se tedy na inzerát brand managera do marketingu, byla na pohovoru, pak na dalším a když mi zavolali, že mě vybrali, byla jsem docela v šoku, protože firma je to opravdu velká a hlásí se tam víc lidí. Nějak jsem nevěřila, že by to mohlo klapnout, ale o to víc jsem z toho byla nadšená. V tomhle mediálním domě jsem si přála pracovat už dávno. Vychází tam velké množství těch nejčtenějších titulů novin, časopisů a webů, takže jsem věděla, že práce to bude rozhodně zajímavá.
Ve srovnání s mými dosavadními zkušenostmi, tedy práce v malých firmách, tohle byla velká změna hlavně v tom směru, že firma o cca 500 zaměstnancích funguje skutečně jinak. To je logické. Spousta oddělení, spousta funkcí..už jen samotné marketingové oddělení bylo velké o plus mínus 18 lidech.  To, co jsem byla zvyklá si obstarávat sama, jsem zjistila, že tady má vždy někdo na starosti, takže se pozice moc netříštila a mohla jsem se věnovat tomu, co je moje náplň práce.

Velká firma funguje, musí fungovat, jinak by to nešlo. Takže na vše jsou dané postupy, návody, programy, tabulky... Což je tedy ten velký extrém oproti tomu malému vydavatelství, kde se vše dělalo tak nějak, jak přišlo komu pod ruku. Ten řád má samozřejmě něco do sebe, můžete se na spoustu věcí spolehnout, na spoustě místech sedí lidi, kteří dohlíží na jednotlivé kroky, takže i když něco zapomenete, nebo neuděláte dobře, někde vás to doběhne a někdo vám to vrátí a máte možnost to opravit. Vše je tedy hodně pod kontrolou. Samozřejmě nefunguje to u všeho co děláte, ale jednoduše řečeno, pokud nejste vyloženě nejvyšší management, tak vždycky stojí někdo nad vámi, s kým jednotlivé kroky schvalujete, konzultujete.
To má zas své výhody i nevýhody. Jsou situace, kdy jste vyloženě rádi, že jsou vám k dispozici kolegové, se kterými můžete probrat své nápady, poradit se, učit se od sebe. Oproti tomu vás může někdy brzdit to, že opravdu skoro každý krok si musíte nechat schválit, tedy zdržuje to, protože ve velké firmě vše trvá déle, než se dostanete k šéfovi, než se dostanete na konkrétní poradu, kde návrh proberete...atd. To nemluvím o tom, že vám spoustu nápadů samozřejmě neschválí.

Za ty dva roky jsem se naučila ale opravdu hodně. Zjistit, jak funguje taková velká firma, je ohromná zkušenost. Díky velké firmě se můžete dostat k různých projektům, poznat zajímavé lidi a zkrátka naučit se něco nového. A to chtě nechtě, protože čím víc lidí kolem sebe máte, tím víc informací se dozvídáte.
Velká firma vás ale taky tak trošku vycucne. Nastoupila jsem tam na jistou pozici s určitou náplní práce a brzy začalo práce a povinností přibývat, dostala jsem na starosti více a více titulů, více zodpovědnosti, za což jsem byla ráda, že začala být práce více různorodá, ale znáte to, všichni by chtěli, abyste toho dělali víc a víc, ale neznamená to nutně kariérní postup ani změnu částky na výplatní pásce.

Byla spousta věcí, která mi vyhovovala a která méně. Ale nejde to úplně škatulkovat, protože ne každá velká firma funguje stejně a hlavně ne každé oddělení funguje stejně.

Pro mě byla práce ve velké firmě skvělou zkušeností, naučila se spoustu nových věcí, získala jsem nové pracovní kontakty, ale hlavně jsem získala nové přátele. Jen jsem si ale uvědomila, že moje kreativní povaha víc tíhne k práci, kde bude víc uvolněná atmosféra, kde nebude nikdo řešit, jestli pracujete od 9 do půl 6 nebo třeba od 12 do 4 a pak večer doma.. To je taky ten důvod, proč si teď tolik užívám práce na volné noze během mateřské a také proč plánuji pustit se do vlastního podnikání....

PRÁCE NA VOLNÉ NOZE

O téhle oblasti samozřejmě nemůžu mluvit tak dlouze. Je tomu tak, že ke všem zmíněným pracím, kde jsem opravdu byla na full time, tedy chodila jsem do práce od pondělí do pátku, od rána do večera, jsem byla celou dobu i OSVČ a věnovala se různým projektům v různá období a samozřejmě nejčastěji moje druhá práce byla blogování a tedy s ním spojené projekty a spolupráce. Často jsem se za těch 7 a půl let, co bloguji, setkala s dotazem, proč se nevěnuji jen tomu, jak to zlvádám s prací atd. Musím říct, že vždycky to nějak šlo skloubit. Jsem zvyklá hodně pracovat, takže mi nedělalo problém chodit do práce a večer nebo o víkendu se věnovat blogování a na druhou stranu jsem vždycky byla ráda, že nemám jen TEN BLOGOVEJ svět, ale že mám tu opravdovou práci, že se setkávám i s jinými lidmi než s těmi kolem blogování. A také jsem se necítila na to se "hnát" za každou spoluprácí jen proto, abych měla na chleba, protože blog třeba ještě nebyl tak rozjetý, takže mi jistota zaměstnání vyhovovala. I když netvrdím, že mě spoustakrát nelákalo si to zkusit, věnovat se jen blogu, instagramu a pracovním možnostem, které mi právě tahle role přihrává. Nedělám totiž jen věci, které vidíte u mě na blogu/instagramu. Mám k tomu i další pracovní příležitosti, ať už je to zmíněné pořádání workshopu, přednášení na akcích nebo třeba vytváření obsahu (fotek) pro nějaké firemní instagramy.

Z práce jsem odešla před létem a od té doby jsem si tedy mohla tohle všechno vyzkoušet a věnovat se jen svým věcem. Těhotenství mi tak přihrálo zároveň novou roli i na poli pracovním a musím říct, že si to nesmírně užívám. Není nad to být svým pánem. Já jsem ten typ člověka, kterému tohle naprosto vyhovuje, můžu se sama rozhodovat do jaké práce se pustím, kterou nevezmu a jak si povinnosti rozložím do kalendáře. Oproti zaměstnaneckému poměru je samozřejmě rozdíl v tom, že tady nemáte ale jistotu měsíčního příjmu, stejné částky ve stejnou dobu, ale je to velmi různorodé, s tím je potřeba počítat a dopředu to umět zvážit, jestli vám tahle nejistota bude vyhovovat. Teď už jsem na mateřské (což je tedy velká výhoda zaměstnateckého poměru), takže to momentálně nemám nastavené úplně tak, že bych řešila práci na prvním místě, ani zdaleka, chci si užívat volno, chci si užívat svou novou roli mámy, která mě čeká a nejvíc se chci věnovat právě rodině a výchově. Ať už jsem workoholik nebo ne, jsem taky člověk, který si umí velmi vychutnat nic nedělání a který se těší na to, že na první místo půjde osobní život a práce bude nějakou chvíli stranou.
Je ale ohromnou výhodou to, že třeba blogování se můžu věnovat i během mateřské a jelikož je to zároveň moje hobby, tak se rozhodně budu chtít blogu a instagramu věnovat a užívat si, že se nějak realizuji. Od té doby, co jsem pryč z práce mi přichází víc a víc nabídek na spolupráce, s klidným svědomím vám ale můžu říct, že si opravdu hodně vybírám a velkou část nabídek odmítám. Odmítám spolupráce, které pak vidíte u jiných blogerek, ale pro mě to třeba není to pravé, protože to zkrátka nepasuje k mému blogu nebo vůbec ke mně samotné. Odmítám spolupráce i za hezké peníze, ale peníze nejsou vše a když o spolupráci nejsem přesvědčena, nebo se mi časově nehodí, nejdu do toho, nikdy to nelámu přes koleno. Spolupráce, které přijímám, mě baví, užívám si je a vždycky věřím, že vám jimi něco předám. Takové spolupráce jsou práce jako každá jiná a je logické, že odpracovaný čas, ať už je to "jen" psaní článků a focení fotek, je ohodnocený. Ale předpokládám, že vám to vysvětlovat nemusím, jste dospělí a inteligentní čtenáři. Děkuju, že vás mám. :)

NA ZÁVĚR
Na závěr bych ještě řekla oblíbenou větu každého pracujícího člověka, a to, že VŠUDE JE NĚCO. Určitě jsem neměla v plánu tady vypisovat konkrétní věci z jednotlivých firem, ani mi nepřísluší prozrazovat co a jak kde konkrétně funguje nebo ne, proto jsem to popsala více všeobecně, ale věřím, že i tak si uděláte obrázek o tom, jaké to je pracovat ve zmíněných typech firem a že to třeba pomůže někomu z vás se rozhodnout, co vám by vyhovovalo. Protože rozhodně všichni nejsme stejní. Jsou lidi, kteří potřebují své jistoty, další, kteří potřebují řád, nebo potřebují zadávat práci a tu pak odvádí na výbornou, jsou kreativci, kteří neuznávají autority, jsou lidi, kteří nemají rádi změny atd. atd. atd. Podle mě je ideální si v mladším věku vyzkoušet více prací a najít se. Protože to, že něco vystudujeme neznamená automaticky, že to bude oblast, ve které se pak budeme cítit nejlépe. Znáte to, škola je jedna věc, ale praxe je ve finále dost odlišná.

Tak, tohle je asi nejdelší článek v historii mého blogu :D ale zas sepsat přes 8 let do jednoho článku není úplná sranda :D. Mohla jsem to rozložit do více článků, ale to bych se k tomu hůře dokopávala, takhle jsem si dala několikahodinovou šichtu a je to tu všechno. Pokud vás bude ale ještě něco zajímat, klidně pište, ptejte se :).

36 COMMENTS ♥

  1. Ahoj Ejvi, dĺžka článku ma vôbec neodradila, prečítala som si celý :) Pri čítaní som si aj ja rekapitulovala svoje pracovné skúsenosti a vďaka Tvojim myšlienkam som si aj ja kadečo nové/užitočné uvedomila. Občas uvažujem nad tým, že by som sa chcela osamostatniť - robiť niečo vlastné, ale potom sa vždy zľaknem a uvedomím si, že byť zamestnancom je vlastne veľká pohoda. Uvidím, do kedy mi to vydrží, možno raz príde ten deň, kedy bude moja odvaha silnejšia ako strach. Ďakujem za príjemný článok, nech sa Ti darí :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Ivi, moc děkuji za milý komentář. A ano, je to tak, být zaměstnancem je pohoda :) A navíc si nemyslím, že každý je stavěný na to se pustit do podnikání nebo do jakékoliv nejistoty. Proto neříkám jestli je lepší to nebo to, protože každý jsme jiný. A záleží na mnoha okolnostech. Já to chci zkusit, ale zas vím, že za sebou mám nějakou praxi, takže kdykoliv se můžu vrátit zpátky do zaměstnaneckého poměru, když bude potřeba.
      Každopádně moc děkuju za podporu :)

      Delete
  2. Sledujem ťa dlhé dlhé roky, pamätám si ešte jeden tvoj článok, kde si písala, že si pracovala po škole v Bershke (tuším??? :) ) A radila si jednej slečne, aby sa toho nebála, že aj tebe chvíľu trvalo nájsť si prácu v obore (tuším článok s harem pants 😂 )
    Je skvelé a obdivuhodné, koľko toho človek dokáže zvládnuť, zapáliť sa pre prácu a chcieť stále pokračovať ďalej a ďalej, nezostať na jednom mieste navždy.
    Držím ti veľmi palce v práci na voľnej nohe, aj do budúcna v tom podnikaní, dúfam, že to bude niečo s blogom :D
    Keď človek píše zaujímavo, vôbec nevadí, že je článok dlhý! :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Teda, tak ty máš pamatováka, toho si cením :). Ano, ten obchod byl Bershka :).
      Moc děkuju za podporu a krásný komentář!!

      Delete
  3. tyjo, vybornej clanek, skvele jsem si pocetla :)

    ReplyDelete
  4. Já nevím, co všechny blogerky mají s tím...,,Bacha, je to hrozně dlouhé!" ani nevíš, jak jsem za to ráda :-) úplně nesnáším články typu, deset skoro stejných fotek a jedna věta pod nima, nicneříkající a pro mě jako čtenáře absolutně o ničem. Asi je to trend doby, lidi nečtou a raději kouknou na stories. Já jsem ale pořád pro hezky psaný a obsahově zajímavý článek:-) A to tento pro mě, zvlášť jako personalistu vážně je.
    Držím palce a ať se daří na volné noze.

    ReplyDelete
    Replies
    1. No tak to moc ráda čtu takovou reakci. Je to opravdu tak, často, když se dělám s dlouhým článkem, tak se obávám, že lidi jsou dnes buď líní číst a nebo věčně nestíhají. Ale mam ohromnou radost, že teď vidím opak :) děkuju!

      Delete
  5. Ejvi, článek je skvěle napsaný, moc hezky se mi četl a současně mě skvěle motivoval k tomu, že nic není zadarmo a člověk musí jít těm příležitostem naproti, pokud se chce někam posunout a dělat to, co ho bude bavit. A nejvíc si cením toho, že je z něj cítit, že máš hodnoty i trochu jiné, než zbytek toho vyumělkovaného světa módy a blogů, který vídáme na sociálních sítích :)
    Měj se krásně a přeji Ti, ať i to další "zaměstnání" u plínek je pro Tebe naplňující :)
    Baru

    ReplyDelete
    Replies
    1. Baru, to je krásný komentář!! Moc za něj děkuju :)

      Delete
  6. Za mě perfektní článek! Já do podnikatelského světa skočila hned, a ikdyž to má také své mínusy, neměnila bych. Ikdyž člověk nikdy neví... :)

    ReplyDelete
  7. Ejvi, děkuji za skvělý článek, je výborně napsaný a moc hezky se mi četl :) Současně byl pro mě velmi motivující, protože je z něj jasné, že aby člověk dosáhl toho, co si přeje, musí na tom intenzivně pracovat a jít těm příležitostem naproti, nečekat, že mu spadnou do klína :)
    Čeho si cením nejvíc je, že je cítit, že máš hodnoty trochu jinde než valná většina toho vyumělkovaného módního/blogového světa, což mi vždycky udělá velkou radost. Přeji Ti hodně štěstí v té další etapě, ať jste hlavně oba zdraví a nové "zaměstnání" je pro Tebe naplňující :)
    Měj se krásně,
    Baru

    ReplyDelete
  8. ahoj Ejvi, super článek, nejvíc mi imponuje, že neděláš milion spoluprací jako ostatní blogerky a nikdy se z tvého blogu nestal reklamní (jako třeba BKblog, kterou jsem měla moc ráda, ale poslední dobou je to samá reklama - jako Barbie nebo Raifaisen zona na letisti? co to jako je?) ty jsi prostě svá, velmi inspirativní a tvůj blog mám pořád ráda :) Zuzka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc si cením tohohle vnímání mě a mého blogu! Děkuju za to :)

      Delete
  9. Můžu se tě prosím tě zeptat kolik ti je let? Nevím proč jsem měla pocit že tak 27 :D Ale jak sem pročítala článek tak sem si říkala ne ona nemůže pracovat už 9 let, to nejde, vždyť vypadá jako holčička :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jee, ty jsi roztomilá :) děkuju. Bude mi 32 v říjnu :)

      Delete
  10. Výborný článek. Já si teď zkouším full time džob na volné noze s batoletem a je to pořádnej nářez, kolikrát závidím těm mámám co nemusí nic, jen se starat o děti :-)...

    ReplyDelete
  11. Sleduju Tě od roku 2010, takže asi od samého začátku. Mám období, kdy mě blogerka víc baví, a kdy méně. Takže jsem měla období, kdy jsem ne všechny články u Tebe rozklikla. Poslední dobou mě ale bavíš víc a víc. Ač budu mít letos také miminko (prosinec), tak mě k Tobě netáhne to "společné téma", protože já to asi prožívám maličko méně, spíš mám pocit, že mě bavíš jako daleko vyzrálejší osobnost, a tímhle článkem jsi to završila, takovéhle čtení mě nesmírně baví. Přeji Ti, ať máš poslední týdny těhotenství pohodové, a těším se, co na Tvém blogu dál zajímavého uvidím :) Terka

    ReplyDelete
    Replies
    1. To je tak milé od Tebe! Děkuju za přízeň a podporu :) a taky Ti přeju, ať jde všechno dobře, to budete mít krásný vánoční dárek :)

      Delete
  12. Hezký článek, delší, ale to mě vůbec neodradilo, naopak zpříjemnilo dnešní ráno. Tohle je téma, o kterém moc blogerek nepíše, což si já myslím, že je škoda, proto velký plus za tenhle tvůj. Zajímavé srovnání!

    ReplyDelete
  13. Milá Ejvi,

    ani neviem, čím skôr začať. :) Pridávam sa k tým, ktorí tvoj blog sledujú dlhé roky (v mojom prípade je to aspoň 6!). Čo som si na tebe z môjho čitateľského pohľadu vždy cenila je to, ako si sa z celého toho blogo sveta nezbláznila. Ako sama píšeš, neberieš každú spoluprácu, vďaka čomu si tvoj blog stále uchováva teba samotnú.
    Tvoj článok som zhltla jedným dychom (takže viac takýchto prosím :)) a je až pozoruhodné, aké paralely nachádzam medzi tvojím a mojím profesným životom. Sama momentálne stojím pred voľbou, či odísť zo zamestnania v marketingu a skúsiť to na vlastnú päsť. Priznám sa, že pevne rozhodnutá ešte nie som, zatiaľ som začala s malými krôčikmi ako napríklad so znovuzaložením osobného blogu. :) Ďakujem ti teda za tento článok, ktorý ma posunul (verím tomu) správnym smerom.

    Maj sa pekne! :)

    ReplyDelete
  14. Já za tenhle článek moc děkuju, protože sama se chci jednou minimálně v médiích, možná i v lifestylu jednou pohybovat. A opravdu, nejvíce mi asi pomohlo to, co vyplývá z tvého závěru - hlavně toho zkoušet víc, jinak člověk nepozná, co ho baví nejvíce, co mu vyhovuje, a co ne. Takže přesně to si dávám za úkol. :)

    ReplyDelete
  15. naozaj skvelý článok, veľmi ma tvoje pracovné skúsenosti zaujímali už predtým :) super zhrnutie! želám ti, nech si v osobnom aj pracovnom smere hlavne šťastná, lebo to nenahradia žiadne peniaze sveta :)

    Sabi z blogu Beautiful savage

    ReplyDelete
  16. ahoj Ejvi,
    mala som možnosť nátačať s tebou projekt Bestie, pamätáš :)?
    V tvojom článku som sa celkom videla, mám za sebou prácu ako v malej firme, tak v korporáte, a momentálne ako zamestnanec. Nechcem rozpisovať či je lepšie osvč alebo HP, je to na každom. Ja skor poslednú dobu mám za sebou také krátkodobé pracovné príležitosti 1-2 max 3 roky a hovorila som si, že to nie je možné takto fluktuovať, ale ono je to práve dobre! Pretože mám príležitosť neustáleho učenia sa a rozvoja ;) Nie je mi 20, ani 30, ba práve naopak, blížim sa k hranici 40tky a byť aktívna v práci a to aj tým, že v niektorých firmách som možno pre niekoho krátko, pre mňa je udržanie si mladého aktívneho ducha a nestáleho rozvoja. Z článku som to u teba vnímala rovnako. Preto veľká vďaka, že si to može prečítaťa veľa tvojich čitateliek.
    Držím palce v tvojom novom pracovnom rozvoji a raste, ale hlavne držím palce a želám veľa zdravia pohody a radosti na tvojej životnej ceste keď budeš maminkou.
    maria

    ReplyDelete
  17. Já jsem za tak rozsáhlý článek velice ráda, tyto typy textů mi tu na naší blogerské scéně celkem chybí, je to asi dobou, ale já si ráda přečtu o důležitých věcech, na které je občas potřeba mrknout i z pohledu jiného člověka :)
    Je skvělé, kolika pracemi sis prošla! Nikdy jsem nezastávala názoru, že by byly časté změny práce špatné, právě naopak, máme tu možnost se za spoustu let najít a zjistit, co nám vyhovuje nejvíce.
    Já jsem ještě na úplném začátku, ale musím říct, že jsem skočila napoprvé do té správné vody, dokonce i do ''té vysněné''. Pracuji zatím něco přes rok, ale neskutečně mě to baví i přes některé nevýhody, které má ale každé zaměstnání v něčem jiném.
    Jak ovšem píšeš, i když tě to naplňuje, nemusí se to jevit na dlouhou dobu a už teď cítím, že to nebude na dlouho a časem budu muset přesedlat jinam. Je to asi přirozené, jak se člověk vyvíjí, chce se posunout výš, poznat jiné odvětví.
    Skvělý článek, moc mě toto baví a ráda si přečtu něco dalšího na podobné téma!:) Přeji Ti klidné mateřství, ať tě nadále vidíme takto šťastnou <3

    ReplyDelete
  18. Milá Ejvi, to je moc hezký článek. Nejprve mě ta délka trochu vyděsila, už jsem chtěla jít spát, ale tak jsem se začetla, že to prostě nešlo nedočíst:) Jsem ráda, že ještě existují velké blogerky, které si spolupráce pečlivě vybírají. Někdy je to hrůza, když vidím, jak ve stejnou dobu propaguje stejnou věc několik blogerek najednou. Já odmítám skoro všechny nabídky, často mi to za to úsilí vůbec nestojí anebo to ke mně zkrátka nepasuje, ale přijde mi pak úsměvné, když vidím u jiných blogerek, že to vzaly. Přeji spoustu krásných chvil v mateřství, užij si to a ať se Ti daří ve všem, do čeho se pustíš. Žanet

    ReplyDelete
  19. ahoj ejvi, sledujem ťa už pár rôčkov, zatiaľ vždy len ako pozorovateľ, tento článok ma prinútil ti napísať. Si skvelá, zvládla si toľko vecí, vypracovala si sa tak ďaleko, si inšpiráciou pre nás ostatných. Píšem ti ako človek, ktorý stále hľadá "dream job". Niekedy príde čas, že začnem pochybovať, či skutočne nájdem to čo ma bude napĺňať, hlavne keď príde od okolia otázka "a veď čo by ťa bavilo robiť" - a moja odpoveď je vždy rovnaká : neviem, stále sa hľadám, keď tu prácu nájdem, tak ti dám vedieť ;). Ďakujem ti za tento článok, budem sa tešiť na ďalšie a prajem ti len to aby si bola šťastná a užila si čo najviac materstvo. Zuzana

    ReplyDelete
  20. Super článek s užitečnými radami. Já jsem člověk, který v jednom zaměstnání taky dlouho nevydrží a musím říct, že než se člověk tzv. usadí, je dobré toho vyzkoušet více, s každou prací jsem se naučila něco nového a posunulo mě to. Nevěřícně koukám na kamarádky, které jsou v 1 práci od maturity už třeba 10 let. Teď už jsem máma a další dítě je na cestě, takže mé priority v práci jsou zase jiné, potřebuji stíhat vyzvedávání ze školky a nemít problém, když náhle potřebuji zůstat týden doma, protože dítě stůně.

    ReplyDelete
  21. Ahoj Ejvi,

    dala sis s tím pěknou práci! :-)
    Sama pracuji už 4 roky v menší spíše rodinné firmě a naprosto s tebou souhlasím. Z tvého popisu je to u nás dost podobné. Co se týče velké firmy, napsala jsi přesně to, co jsem si myslela. Jsem zvědavá, zda se někdy odhodlám zkusit nějaký ten korporát.

    Držím palce ať s mimčem zdraví!

    M.
    http://cakovamichelle.blogspot.cz

    ReplyDelete
  22. Skvělý článek, moc děkuju za inspiraci :) Sama za rok končím školu a docela se děsím toho až nastoupím do první práce :D BTW tohle je první článek na blogu, který jsem kdy přečetla celý a nelituju :) (myslím ze všech blogů, které sleduji). Ať se daří :)

    ReplyDelete
  23. Milá Ejvi,
    toto je skvělý článek! Souhlasím s tím, že všude je něco a člověk se musí zamyslet nad tím, co chce v životě dělat a ujasnit si priority. Už 5 let pracuju v mezinárodní společnosti a je to opravdu rozdíl oproti menší firmě. Někdy bych se nejradši vydala vlastní cestou, ale moje druhé já má strach, jelikož být zaměstnancem je tak trošku pohoda.
    Buď stále šťastná. Přeji ti jen to nejlepší v nové životní etapě a zdraví Tobě i miminku! ♥

    ReplyDelete
  24. Skvely clanek a pouze potvrzuje pravidlo, ze clovek by se mel vzdy posouvat v praci o neco dele, kdyz se "prestane" ucit. Cim vice zkusenosti dotycny ma, tim vice dveri se mu oteviraji. Ale preskakovani z jednoho oboru do druheho, ci prace po kratkem casovem obdobi take nehraje velmi dobrou roli. Ja mam dlouhe clanky rada.
    :https://simplelivingstylebyvera.blogspot.co.at/Vienna Night Run 2017

    ReplyDelete
  25. Přečetla jsem celý článek jedním dechem. Máš to krásně napsané, hodně moc čtivě. Ono je jiné být "na volné noze" na mateřské a jiné asi bez té mateřské, to musí být pořádný "skok" do neznáma. Já jsem teď také na mateřské a zkouším trochu pracovat "ve svém oboru", který jsem vystudovala, ale pracovala jsem úplně v jiném oboru jako zaměstnanec. Bohužel oborem, který jsem studovala a baví mě, se moc uživit nedá, možná "to" rozjet o dost ve větším, ale to je nereálné a to už by mě ani nebavilo. A je to dost "dřina".

    ReplyDelete
  26. Musím říct, že tento článek mi hodně pomohl. Letos mám dodělat vysokou školu a vůbec si neumím představit, že už za rok budu plně pracující člověk.. děsila jsem se toho, že najdu jen nějakou špatnou praci, že najdu praci za kterou mě lidi budou soudit (v tom smyslu "tolik let jsi studovala vysokou školu, jakto že nemáš ted nejlepe placeny job?!) :D hodně mě povzbudilo, když jsem si přečetla, kolik jsi toho vystřídala - že když si najdu jednu práci, tak to neznamená, že bych se z ní za nějakou dobu nemohla pohnou do další - a třeba uuplně jiné :)
    Takže moc děkuji :)

    ReplyDelete

Blog Archive