TĚHU EJVI / JAKÝ BYL MŮJ 2. TRIMESTR?

Monday, July 24, 2017


Pamatuju si, jak jsem v prvním trimestru počítala prakticky každý den těhotenství a nemohla se dočkat, až budu těhotná i veřejně a vše si budu moct užívat bez jakéhokoliv maskování a s pocitem větší jistoty těhotenství. Vím, že mi ty dny příliš neutíkaly. Samozřejmě jsem se z těhotenství radovala, ale znáte to, první trimestr je první trimestr. Velmi křehký a docela náročný. O nějakých negativních zážitcích se asi rozepíšu až po celkovém těhotenství, protože si myslím, že i zážitky, které nejsou úplně nejpříjemnější k tomuhle stavu můžou patřit a namísto toho, aby se o nich mlčelo, si myslím, že je fajn o nich mluvit a pomoct tak případně dalším budoucím maminkám, které pátrají a hledají zkušenosti ostatních.

No, svůj první trimestr jsem podrobně rozepsala před necelými 3 měsíci, kdo nečetl a zajímalo by ho to, tak TADY JE ODKAZ. A teď je tedy na řadě druhý trimestr (4., 5. a 6. měsíc), který byl oproti prvnímu bohatší, zajímavější a zkrátka úžasný v mnoha směrech. A taky na rozdíl od toho prvního poměrně dost rychle utekl. Ve chvíli, kdy jsem se dostala už do 3. trimestru, tedy do 7. měsíce těhotenství, ve kterém jsem nyní, jsem chytla trošku paniku, že nemám skoro nic nachystaného a že bych tedy už měla fakt začít. :) Srpen tedy bude u nás ve znamení chystání pokojíčku a postupně všeho nezbytného, výbava, kočárek... už v tom začínám skoro denně ležet. 

Teď ale zpátky ke shrnutí 2. trimestru. Už během něho jsem si do mobilu dělala poznámky, abych vám tady něco nezapomněla napsat. Protože ono je docela zajímavé, jak třeba prožíváte něco ve 4. měsíci a v 6. měsíci už je všechno jinak a ani si na to nevzpomenete, navíc některá období dost splývají, k tomu všemu těhotenský mozek funguje na plné obrátky (rozuměj, mozek je trošku otupělý :)), takže se teď budu snažit vše dát dohromady. A jsem opět zvědavá, jestli mi ostatní maminky  nebo budoucí maminky některé věci potvrdí, nebo doplní o svoje zážitky.

  • 4. MĚSÍC (13+3tt až 17+5tt)
Tak tenhle měsíc byl pro mě ten, kdy jsem si těhotenství začala už užívat bez prvotrimestrálních nevolností a únavy. Těhotenství jsem v půlce 4. měsíce oznámila, takže jsem si také užívala módu, kdy jsem se už nemusela halit do volných košil. Stále ale holduji i volnému oblečení, které je ultra pohodlné a přitom hezké.
Únava, která mě neskutečně omámila v prvních třech měsících skutečně úderem toho 4. přestala. Bylo to jako zázrak, ani jsem nevěřila, že ještě někdy budu mít energii, ale fakt se dostavila. Byla jsem produktivní v práci, večer jsem vydržela bez problému vzhůru a bylo mi vážně skvěle.
Na druhou stranu ve 4. měsíci jsem měla vážně asi ten největší hlad za celé těhotenství. To jsem skutečně byla nenažraná. Hlad jsem měla skoro furt. Pamatuju si, jak jsme byli s kolegy z práce na obědě, klasika, dala jsem si polívku, pak hlavní jídlo a jako dezert měli sladký kynutý knedlík (obří kynutý knedlík) se smetanou a borůvkama. Všechno jsem to snědla, někteří držáci si dali taky všechny 3 chody se mnou a zatímco ostatní po dokousaní posledního sousta sladkého knedlíku odstrčili přejedeně talíř, já nebyla přejedená ani zdaleka a vznesla dotaz, jestli si nedáme ten dezert znovu. I ty největší jedlíci z kanclu (ahoj Honzo), na mě nevěřícně koukali :D. Takže co si pamatuju, 4. měsícem jsem se v podstatě projedla. Nezneužívala jsem toho, nepřejídala se, ale zkrátka jsem jedla, když jsem měla hlad a dávala si vše, na co jsem měla chuť (a samozřejmě, co je v těhotenství povoleno).
Ve 4. měsíci jsme se také už dozvěděli pohlaví miminka, takže začalo vybírání jména a soustředění se na klučičí věci. Jméno jsme kupodivu vybrali velmi brzy a rychle, přesněji, jednou jsem nemohla spát a v noci jsem proto brouzdala a brouzdala po jménech, ráno jsem přečetla 3 adepty manželovi s tím, že jsem měla jednoho favorita a hned jsme se na něm s manželem shodli, je mu se to líbilo okamžitě, takže nebylo co řešit. Ale neprozrazujeme ho :).


  • 5. MĚSÍC (17+6tt až 22+1tt)
Začátkem pátého měsíce jsem cítila první jemné pohyby miminka, říkala jsem jim mini kopanečky, protože to opravdu bylo jen velmi decentní a cítila jsem je jen párkrát za den, když jsem zrovna byla v klidu. Ale bylo to to nejhezčí, co jsem cítila a nesmírně si každý jeho pohyb užívala. První pohyby byly velmi těžko rozpoznatelné, bylo to jen takové šimrání, ale co týden to sílilo. Pamatuju si, jak jsem někdy půldne byla úplně nervózní, že o miminku nevím, ale takhle na začátku jsou opravdu pohyby velmi nepravidelné a jak je mimčo malé, tak nabírá síly na každý pohyb, takže to nebylo nic divného. Kamarádka cítila pohyby až o několik týdnů později než já, takže je to navíc velmi individuální. Teď,  později, jsou už pohyby neskutečně roztomilé a výrazně znatelné, protože mimi třeba nožičkou jede po stěně břicha a já vidím ten hrbolek jak jede a je to něco, co si fakt užívám. Také na mimčo dost platí sladké, po sladkém si tam skutečně tančí :).
Na začátku pátého měsíce jsem letěla do Londýna na press trip a byl to také můj poslední let v těhotenství. Sice se létat může a i já mohla bez problémů, ale tady jsem si vyzkoušela, že už to pro mě skutečně není příliš komfortní a že už zkrátka nikam letět v těhotenství nechci. Ono se může až do nějakého 27. týdne těhotenství, pak je potřeba mít akorát svolení lékaře, takže jsou ženy, které létají do poslední chvíle, ale já ten typ nejsem. Let jako takový mi nevadil, do Londýna je to chvilka, ale dost mě zmohlo to cestování jako takové, čekání na letišti, fronty na kontrolu, transfer z letiště, tahání kufru... No, unavilo mě to tak, že jsem měla co dělat, abych pak vůbec prošla celou Oxford Street :D.
Ve 20. týdnu mi začalo navíc několikrát denně tvrdnout břicho. Což je velmi časté a může to být naprosto normální, ale také nemusí být, takže jsem to pak hned hlásila doktorovi při další poradně a naštěstí moje tvrdnutí břicha bylo normální, dostala jsem na to tabletky magnesia a trochu se to zlepšilo. Někdo tenhle stav nepocítí nikdy, někdo tím trpí hodně, někdo dříve, někdo později, opět je to něco, co je u každého naprosto jinak.
V tu samou dobu, kdy jsem se potýkala s prvním častějším tvrdnutím břicha jsme byli zrovna s manželem na výletě v Berlíně. Tam jsem také pocítila právě to, že už jsem zase více unavená, že toho neujdu tolik a že potřebuju víc spát. Byla to dovolená, takže jsem si to naštěstí mohla bez výčitek dovolit a manžel je úžasný, takže při prvním náznaku mé únavy stopnul taxíka a jeli jsme na pokoj.
V pátem měsíci jsem také absolovala druhotrimestrální screening, kde se miminko zkoumá detailněji. Ten prvotrimestrální není povinný, ten je dobrovolný a platí se, proto na něj některé maminky nejdou a jdou až na tento, okolo 21. týdne těhotenství. Já podstoupila i ten prvotrimestrální. A na druhý jsem šla už s mnohem větším klidem.
Celým pátým měsícem mě provedla obrovská alergie. Skutečně měsíc v kuse jsem se potýkala s neustálou rýmou, kýcháním, oteklým nosem, oči mi slzely tak, že jsem se nemohla ani malovat, protože jsem ihned měla rozteklou řasenku, linky, všechno.. Sluneční brýle jsem nosila i v kanceláři, protože koukání do monitoru mi moc nepřidávalo. Nikam jsem nechodila, protože jsem byla z toho dost unavená a byl to docela pocit bezmoci. První týden jsem si myslela, jestli nejsem jen nastydlá, ale pak už bylo naprosto jasné, že se jedná o alergii, nejspíš na všechno kvetoucí, kterou jsem do té doby nikdy neměla. Mám alergii na roztoče, psy a kočky, ale není to nic hrozného a je časté, že v těhotenství se nějaká ta nová alergie spustí, tak mně se to stalo. A samozřejmě léky na to jsem nemohla žádné, což byl vlastně ten kámen úrazu, protože jsem si musela alergií protrpět na přírodno :).  Kolegové v práci mě litovali, protože jsem vypadala fakt hrozně, ale já jsem byla psychicky úplně ok s tím. Bylo to něco, s čím jsem věděla, že nemůžu nic dělat a protrpět si alergii bez léků kvůli tomu našemu broučkovi bylo to nejmenší, co jsem mohla zvládnout. Jen to byl opět stav, kdy jsem se trošku obávala, že to snad nepřejde. Přešlo, ťuk ťuk, po měsíci.
V pátém měsíc jsem si také našla pediatričku, ke které jsem se nahlásila. Je velmi zvláštní volat k pediatrovi a řešit s ním miminko, které se ještě nenarodilo, nejdřív mi takhle skutečnost nedocházela, že ji musím udělat, ale je to vážně potřeba, protože jednak pediatři jsou dost přeplnění, ne každý má smlouvu s vaší pojišťovnou, pokud nemáte tu nejprofláklejší a je proto potřeba si pediatra vybrat zavčasu a nahlásit se tam. Znamenalo to tedy se nahlásit, oznámit termín porodu, bydliště, protože je nesmysl mít pediatričku nějak extra daleko, jelikož s novorozencem musíte pak na kontroly ze začátku častěji a ta moje pediatrička, respektive její sestřička mi jen po zapsání řekla, že ať pak zavolám po narození a objednám na první kontrolu. Už o nás tedy budou vědět a nebudu muset nic víc řešit.
V tomto měsíci jsem také absolvovala kontrolu u zubaře, která se doporučuje a je zapsána do těhotenské průkazky.

  • 6. MĚSÍC (22+2 tt až 26+4tt)
V 6. měsíc jsem už pocítila nabraná kila, kterých nemám zrovna málo, ale je to v normální míře. To je zase další věc, která se mnohdy nedá ovlivnit. Není to jen tím, jak moc kdo jí, ale i stavbou těla a proporcemi před těhotenstvím, také o fyzické kondici, kterou já rozhodně nemám teď nějak vysokou, takže cvičení u mě nehrozí. Říká se, že ten, kdo cvičil před těhotenstvím pravidelně a často, může v rozumné míře s cvičením pokračovat. Pokud ale někdo necvičil pravidelně, je nesmysl s cvičením začínat během těhotenství. Tím nemyslím samozřejmě takové ty jednoduché cviky, to klidně jo, ale abych chodila do posilovny, nebo vůbec jakkoliv sportovala, na to nemám energii ani odvahu. Takže poslouchám své tělo a můj nejoblíbenější pohyb v těhotenství je rozhodně chůze, kterou si snažím dopřávat každý den. A ta je prý taky nejzdravější.
Každopádně kila neřeším. Nezneužívám situace, že bych se tláskala o sto šest, ale rozhodně si neodpírám to, na co mám chuť, jim tehdy, kdy mám hlad. A taky si říkám, kdy jindy si bez výčitek užívat jídlo než v těhotenství, viďte :). Ale dost dbám i na zdravou a vyváženou stravu, abych do sebe dostávala co nejvíc potřebných živin. Nebojím se toho, že bych po porodu pak kila nedala dolů, na to se mám příliš ráda :)). Naopak se na tuhle výzvu docela těším a věřím, že do příštího léta budu zpátky na své váze (čtete to odhodlání? Pokud na něj někdy zapomenu, připomeňte mi ho prosím :D).
Mám poměrně výhodu, že kila mi skoro nejdou do obličeje, takže dost často slyším od lidí kolem, že to vypadá, že jsem nabrala jen břicho a prsa :D, děkuji všem za tyhle lichotky, bez ohledu na to, jestli je to jen milosrdná lež :D. Já se cítím skvěle.
Každopádně díky kilům navíc mě samozřejmě rychleji bolí nohy, jsem rychle zadýchaná, také se mi hůř spí. Proto jsem si v 6. měsíci pořídila těhotenský polštář na spaní a je to mnohem lepší.
Pokud jde ale o jídlo, v tomto měsíci už jsem zdaleka nebyla tak mlsná, přehnané chutě a záchvaty hladu odezněly a začala jsem jíst zas normálně. Dřív jsem měla problém, že pokud jsem se po ránu ihned nenajedla, bylo mi mdlo, teď už ráno vydržím bez problému. Ne, že bych si ráno odpírala jídlo, ale třeba jsem musela na odběry na lačno a to znamenalo být 2 hodiny bez jídla, což bylo pro mě docela utrpení a teď, když musím na odběry na lačno, nedělá mi to už sebemenší problém.
V 6. měsíci jsem také podstoupila testy na těhotenskou cukrovku o kterých jsem sem tam četla, jak je to hrozné, jak je to nechutné a nevím co ještě a pro mě to tedy nebylo vůbec nic strašného. Vypít ten sladký sirup bylo úplně v pohodě a vydržet dvě a půl hodiny v čekárně na lačno také. Asi je to tím, že fakt mám sladký ráda a ani přeslazené věci mi nějak nevadí. Výsledky mi dopadly dobře a můj gynekolog se smál a říkal, že to vypadá, jako bych to vůbec nevypila, že to se mnou prostě nic neudělalo :D.
Také jsem absolvovala těhotenské ekg u praktického lékaře, což je vedle zubaře další doporučená prohlídka, která se zapisuje do těhotenské průkazky.
Během konce 2. trimestru už začaly být letní teploty, tedy vedro a s ním mi začaly otékat nohy a ruce. Opět je to jev, který je potřeba kontrolovat a hlásit doktorovi, ale u mě to bylo naštěstí jen vedrem a také v době, kdy jsem ještě chodila do práce, to bylo dlouhým sezením u počítače. To jsem skutečně některé večery nemohla najít vůbec své kotníky. A když máte sklony k oteklým nohám a prstům na rukách i normálně, v těhotenství je to o to víc. Teď je to už mnohem lepší, protože se snažím pravidelně chodit, také si často dávám oraz a nohy nahoru, piju spoustu vody, takže oteklé nohy mě trápí už mnohem méně. Ale boty nosím o číslo větší než dříve. A třeba zásnubní a snubní prstýnek jsem sundala a nenosím teď kvůli opuchlejším prstům vůbec.


Tak to by bylo za můj 2. trimestr vše. Skvělé období a já pořád říkám, že těhotenství je vážně báječné, užívám si, jak jsou na vás lidi milejší a ochotnější. Můj manžel, který byl tedy ke mně pozorný a se vším mi pomáhal i před tím, je teď ještě úžasnější a skutečně mi je obrovskou oporou. Vedle něj se cítím nejlépe a jsem moc ráda, že i on se mnou všechno prožívá, naslouchá a pomáhá, jak jen to jde.

Fotky vznikly na začátku 7. měsíce. Nejsem ten typ, který by zveřejňoval své fotky těhotenství v prádle, každý to máme jinak, ale já si fotky těhotenského bříška bez šatů fotím jen pro nás s manželem na památku. A myslím, že v upnutém oblečení je bříško krásně znatelné stejně, jako by bylo odhalené. Nicméně to, jak roste můžete průběžně sledovat v mých outfitech na instagramu, kde jich dávám víc než tady. Za týden a něco nás čeká těhotenské focení venku v přírodě, tak na to se moc těším. O to se s vámi určitě pak podělím. Pokud jste dočetli až sem, moc vám děkuju. :). Těším se na vaše komentáře, ať už se chcete na něco doptat nebo mi napíšete třeba vaše zkušenosti z tohoto období.


20 COMMENTS ♥

  1. Ahojky, myslím, že jsme přibližně ve stejné fázi těhotenství :-) pocity mám hodně obdobné... a je moc hezké, jak máš také ten srpen ve znamení zařizování pokojíčku. My jsme též zatím moc věcičky a výbavičku nehrotili a těším se na pokojíček a na to všechno. Jediné co nevíme je pohlaví, to jsme si s manželem říct nenechali ale na jménech jsme se už shodli :-)
    Měj(te) se moc hezky :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ty jo, to vždycky obdivuju, že to někdo vydrží si pohlaví nenechat prozradit :). Ale tak zase to bude překvapení. A ono je to vážně jedno, hlavně, ať jsou ty naše miminka zdravý.
      Taky se mějte moc hezky :)

      Delete
  2. Užívej si hlavně tu pohodu co teď máš, já bych to svoje střeštiprdlo nejradši někdy strčila zpátky do břicha :-D....

    ReplyDelete
    Replies
    1. Haha, je mi to jasny. Sleduju vse na stories. Je kouzelna :))

      Delete
  3. Jak už jsem psala v komentářích na instagramu, těhotenství ti ohromně sluší! Jsi opravdu nádherná maminka :-) To kopání miminka v bříšku musí být překrásné a kouzelné. Jestli jednou budu čekat s přítelem niminko na první kopání se budu hrozně těšit.. :-) Ps. Mohu se prosím zeptat jaký používáš foťák? Fotky jsou nádherné! :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc moc děkuju! Je se opravdu na co těšit :)
      A fotím na Olympus Pen e-pl 8. :)

      Delete
  4. Dobrý den, jen bych Vám ráda popřála, co nejvíc zdravý, klidu a pohody- všem třem! Oba budete skvělý rodiče, to je z Vašeho článku znát- máte neuvěřitelně pozitivní přístup, zachováváte si ho i v méně jistých či příjemných situacích a to není jednoduché. Určitě to však je spolu s porozuměním a trpělivostí v rodičovství důležité. Z Vašeho článku je patrné, že toho máte oba dokonce na rozdávání, což velmi obdivuji. Tak tedy jen to nejlepší! A souhlasím, že kromě bříška na Vás to těhotenství není vidět, moc Vám to obě pohromadě sluší :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Milá Míšo, Váš komentář jsem si přečetla už asi 3x, protože mě nesmírně hřeje u srdce a moc si ho vážím. Napsala jste to vážně krásně! DĚKUJEME. :)

      Delete
  5. Si naozaj krásne, Ejvi...teda STE! Ja sa už neviem dočkať vášho babatka..ja by som určite tiež chcela vedieť pohlavie babatka a nevydrzala by som... :D

    www.sinnamona.blogspot.com

    ReplyDelete
  6. Dočetla jsem až do konce a klidně bych četla ještě dál:) tak krásně píšeš o svém těhotenství, že bych chtěla být díky tobě těhotná klidně hned teď :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tvůj komentář mě hrozně pobavil :)) jsi roztomilá a fakt mě to potěšilo, že i netěhotný a bezdětí článek bavil :). děkujuu!

      Delete
  7. Úplně jako bys psala o mě :D druhý trimestr byl pro mě báječný ♥ nejlepší období z celého těhotenství. Taky jsem jedla na co jsem měla chuť a v ničem jsem se neomezovala (samozřejmě s ohledem na zdraví miminka - co se v těhu jíst nedoporučuje jsem nejedla i když jsem měla neskutečnou chuť na sushi :D) a jsem za to teď strašně ráda, protože po porodu jsem kvůli kojení musela spoustu jídel a surovin úplně vyřadit z jídelníčku, abych předešla nadýmání u miminka. Takže papkej co hrdlo ráčí dokud můžeš :)
    Skvělý článek ♥ úplně jsi mi připomněla mé těhotenství.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc děkuju za krásný komentář!! To mě těší, že ti vyvolal hezké vzpomínky.
      A zrovna včera jsem šla kolem sushi a přesně jsem si říkala, jak bych si ho dala. No, počkám si :). A to si právě říkám, že vlastně při kojení ta strava bude mnohem omezenější než je teď, tak si to musím ještě užívat :D.

      Delete
  8. Skvělý článek, Ejvi! Moc mě baví tyhle články o Tvem tehotenstvi.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak to jsem moc ráda!! Děkuju :)

      Delete
  9. ahoj Ejvi, strašně moc ti to sluší :-) jsem taky netěhotná čtenářka (bohužel), ale moc ráda tvoje články čtu!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc děkuju!! A jste vážně zlatý!! :). Až budeš těhotná, tak si třeba na některé ty věci pak vzpomeneš :).

      Delete
  10. kdo nezažil, stejně nepochopí, ale dle náročnosti miminka je období po porodu buď trochu únavné, nebo armádní bootcamp, proto doporučuji se dostat do co nejlepší psychické i fyzické kondice, udělá to pro pohodu opravdu hodně. Minimálně nějaké těhotenské cvičení, člověk si aspoń uvědomí, že i v 39. týdnu toho dost zvládne, že opravdu nemusí být jen tlustá koule.

    ReplyDelete
  11. Evi mozem sa len spytat v kolkom tyzdni si s urcitostou vedela ze to bude chlapec? mne to potvrdili v 16+1 tt ale mojmu partnerovi sa to este nezda ze sa to zmeni
    dakujem lucka

    ReplyDelete

Blog Archive